Bezproblémový život bez zdravotních neduhů končí u žen v průměru kolem čtyřiašedesáti, u mužů ještě o dva roky dřív. „Překvapilo nás ale zjištění, že jen zanedbatelná část lidí, jedno procento, by se na stáří ráda přestěhovala k dětem,“ řekl deníku Metro Petr Hutla, člen představenstva ČSOB. Vyhodnocoval totiž průzkum především mezi „sendvičovou generací“, lidmi, kteří se starají současně o své děti a své rodiče, o tom, jak si oni představují své dožití v důchodu. Hlavní důvod, proč se lidé nechystají ve stáří sdílet domov se svými potomky, je, že jim nechtějí být na obtíž a chtějí se o sebe co nejdéle starat sami. Věří, že situaci budou zvládat co nejdéle jak po fyzické, tak finanční stránce.
Jenže to může vést k tomu, že většinou si o pomoc druhých řeknou až ve chvíli, kdy už na to nemají. Příčina, proč se spoléháme na vlastní síly, je stud. „Říci si o pomoc, to je zdroj studu a rozpaků,“ vysvětluje ředitel Domova Sue Ryder. Představa, že nebudou mít sílu ani na základní každodenní úkony, je seniorům nepříjemná. Je nesmírně důležité, aby si o budoucí i okamžitou pomoc říci uměli a aby o tom byly ochotné mluvit i jejich děti. „Je dobré vytvořit v rodinách atmosféru, aby se i o těchto věcech mluvilo, třeba i během vánočních svátků,“ říká Lejsal.
