O čem bude nový seriál?
Je o rodině Krejzových. A jak už jejich jméno napovídá, je to celé lehce bláznivé. Dostávají se do situací, které máme třeba jednou za rok. Oni je mají třikrát denně. Při rozdílných charakterech postav to každý řeší jiným způsobem, který má být ve výsledku veselý. Není to ale sitkom.
Představte čtenářům svou roli veterináře.
Jmenuje se Petr Vymeš a já ho vnímám jako zklidňující faktor. Je mezi zvířátky, ke kterým má skutečný vztah, protože třeba slepicím říká slepičky. Celý seriál sice začíná jeho rozvodem, ale on pořád zůstává ve vile Krejzových a má tam ordinaci. Tváří se, jako by o rozvodu ani nevěděl. Ke své bývalé ženě se chová pořád mile. I když ona je rozčílená, proč už se neodstěhuje.
Která zvířata jste měl v ordinaci – a měl jste z nějakých strach?
Střídají se mi tam jako na běžícím pásu. Pro herce je docela zajímavé si vyzkoušet, jestli má strach z pavouků, hadů či medvědů. Zatím to vypadá, že kromě jednoho velkého pavouka, kdy jsem měl ostych, to celkem jde. Mě se dopředu nikdo neptal, jestli nemám problém se zvířaty, když budu hrát veterináře. Ale já mám rád výzvy, tak jsem si říkal, že to bude zajímavé. Prozkoušet sám sebe, jak na tom jsem.
Prozraďte něco z natáčení se zvířaty...
Na zvíře samozřejmě dohlíží odborník, ale jinak všichni utečou, aby byli co nejdál, a já tam zůstávám sám se zvířetem. Takže když šel medvěd po piškotech, házeli jsme mu je během dialogu s frekvencí asi dva piškoty za vteřinu. Tygřík, ještě kotě, si chtěl hrát. No ale když na vás sáhne velkou tlapou s drápy, není to nic moc. Měli jsme tam i klokana. Je to občas adrenalin. Ale ověřil jsem si, že mám zvířátka rád. Zrovna jedu natáčet na slepičí farmu, kde jich bude sto padesát.
Jak se točí třeba zákrok veterináře?
Je to trochu složitější, protože my ze zákona tomu zvířeti nesmíme nic dělat. I když je ve scénáři napsané, že se zvíře probouzí po operaci, tak my ho nemůžeme uspat. Chápu to a respektuji. Musí se tedy vše trochu zašvindlovat. Když jsem měl třeba zašívat prasátko, tak jsme ho tři čtvrtě hodiny drbali za uchem, aby si lehlo. A pak jsme hned museli točit. Což je pak někdy těžší, když děláte činnost, kterou neznáte, jako je zašívání, a máte vést dialog o jiných věcech.
Jak jste se sžil s hereckými kolegy v seriálu?
Mojí manželku, pak už tedy exmanželku, hraje Vanda Hybnerová a mou sestřičku v ordinaci Pavla Tomicová. Už jen ta jména jsou zárukou, že herecké partnerství je báječné. Vycházíme si vstříc a vzájemně se inspirujeme. Vašek Postránecký je velký bard, který je pořád inspirující. Pavel Nový je bezvadný chlap, srandista, se kterým je na place pohoda. U každého seriálu máte situaci, že se s někým úplně netrefíte, ale rychle se to vyladí. Po čtyřech měsících natáčení to funguje velmi dobře.
Ostatně vy jste chtěl studovat medicínu, že?
Měl jsem to v plánu, ale osud to zamotal celé tak, že jsem utekl k divadlu. Tíhl jsem k lékařskému prostředí přirozeně, protože jsem s mámou lékařkou trávil čas v nemocnici. Ale dneska už bych neměnil. Na hereckém povolání je krásné, že si i tu roli doktora můžu vyzkoušet.
Doktor Vymeš má pubertální dceru, jak ji zvládá?
Já si pubertou svých dětí také prošel, takže vím, o čem je řeč. A musím říct, že reakce mladých postav jsou napsané velice dobře. Když u nás začala PC, můj syn Honza na tom už ve třinácti uměl. Já jsem to chtěl naučit a on mi řekl: „Tati, to stejně nedáš.“ Moje figura je ale pohodář, a tak si ani z puberty své dcery nedělá těžkou hlavu. Bere to tak, že to v životě prostě tak je. Se svými syny jsem to ale tak neměl. Já jsem trochu jiný než doktor Vymeš. Býval jsem divočejší.
Doktora jste si už v některých seriálech zahrál, pomohlo vám to při tom současném?
Ano, nějaké návyky a přístup si člověk vyzkouší. Já jsem ale v lékařském prostředí vyrůstal. Máma je lékařka, moje první žena také a syn studoval medicínu, takže mi to není vzdálené. Mám i mezi doktory spoustu kamarádů. Také jsem preferoval přístup, že když člověk mluví o nějaké diagnóze, tak jsem si načetl, o co vůbec jde. Ono se to nezdá, ale když říkáte něco, o čem víte, tak se to pozná.
Od září začne i pro vás nová sezona v Divadle na Vinohradech. Na co byste diváky pozval?
Na hru Sňatky z rozumu, která měla nedávno premiéru. Je to podle románu Vladimíra Neffa, dramatizaci napsal Jan Vedral. Baví mě, že se ta hra bezprostředně týká Vinohrad a Žižkova. Tady vlastně ve druhé polovině 19. století nic nestálo. Byly tu jen pole a louky, občas statek. To obrozenectví, nadšení, Sokol, všichni ti vizionáři velkého národa. Co dokázali vybudovat za pár let, je obdivuhodné. Jako by nám dnes vizionáři trochu chyběli, žijeme jen ze dne na den, ale velké plány chybí. První starosta Vinohrad byl řezník, ale měl vizi, že vytáhne vodu. Postavili tedy Podolskou vodárnu, protože jim zakázali stavět u nich za hradbami. Vodu tahali do vodojemu a pak teprve spouštěli do domácností, to byl nevídaný systém. A takových věcí je tam víc. Také spoustu hezkých písniček. Je to dlouhé představení, ale žádný divák si ještě nestěžoval, že se to nedá usedět, což je známka toho, že je asi kvalitní.
