Šéf malého bistra Cafe Tone na rušné smíchovské ulici v Praze vytahuje na ukázku jedno brčko. „Je to bambus. Vydrží, nerozmočí se jako ta papírová. Ještě se dělají z kukuřice, ale vypadají jako plastová, což některé lidi odrazuje,“ říká kavárník.
Podnik je na Zborovské ulici už dva roky. Od začátku prodávají kávu a další nápoje jen v obalech, které vyhovují ekologickým nárokům. Teď nemusí řešit problém, čím nahradit plastové nádobí, nad nímž se pomalu, ale jistě zavírá vodní hladina. Unie míří k zeleným zítřkům.
Papírové talíře? Zájem zákazníků přece jen roste
Vybraný sortiment (viz box) totiž podle evropské legislativy letos v červenci definitivně skončil. Na trh již nesmějí žádné nově vyrobené polystyrenové krabičky na jídlo, plastové příbory nebo brčka a další určené výrobky. Od 1. července běží všem prodejcům v Evropské unii, tedy i v Česku, roční lhůta, během níž musí své zásoby vyprodat.
I proto poptávka po nových, nezakázaných obalech na potraviny roste. „Jednorázové papírové nádobí jsme zařadili do nabídky teprve před několika měsíci. I když je to v našem sortimentu novinka, určitě je znát, že zájem o ně neustále roste,“ říká Michaela Gilarová z marketingu vsetínského prodejce obalů Paketo group. Jednorázové nádobí z papíru však není řešení pro všechny situace. Rýsuje se problém.
Polévky mají problém
Hlavu si zatím drbou restauratéři, kteří nejen během epidemie, ale už dávno před ní prodávali hotová jídla s sebou. „Máme dosud zásoby, i naši dodavatelé se zásobili, ale zatím si neumíme představit, do čeho budeme některá jídla dávat, až se všechno doprodá,“ říká Josef Rohlíček z jídelny Pe-Pe v pražském Chodově. Třeba polévky nové nádoby rozmočí, stejný problém by mohl být s omáčkami.
„Samozřejmě o tom víme, i s dodavateli se radíme, čím to pak nahradit, ale ani oni nevědí,“ dodává spolumajitel oblíbené a věčně obležené vývařovny. Jak deník Metro zjistil, v rozpacích jsou i v jiných provozovnách.
Konec i začátek
|
Rok je dlouhá doba, ale uteče hodně rychle
Populární Korunka U Arbesa na Štefánikově ulici pod pražským Petřínem láká také na velké a cenově dostupné porce především českých jídel. Během lockdownů tu v poledne vždy stály dlouhé fronty, lidé si pak obědy odváželi v nádobách z expandovaného polystyrenu, který nepropustí vlhkost, a navíc drží dlouho teplotu jídla. Také teď je používají, mají zásoby a zásobený je i jejich dodavatel.
„Přemýšlíme, čím polystyren nahradíme, u některých jídel to bude problém,“ vysvětluje vedoucí jídelny Jana Dušková. Také ona s obchodníky na toto téma často komunikuje. Do čeho budou za rok dávat zákazníkům jídlo určené k odnesení, ještě netuší. Také jejich dodavatelé zatím nevidí u výrobců, od nichž odebírají zboží, adekvátní náhradu některých materiálů.
„Máme třeba průhledné vaničky z recyklovatelného plastu, ten vydrží dokonce i teplý pokrm, nezkroutí se,“ říká vedoucí smíchovské Korunky. Jestli ho lze recyklovat bez umytí od jídla, to netuší.
Kup si svědomí (Jak to vidím já redaktora Filipa Jaroševského)Ekologie mi nikdy nebyla cizí. Alespoň si to jako mnoho lidí v mém okolí o sobě myslím. Odpad jsme doma třídili ještě v době, kdy to nebylo moderní (a kontejnery byly proklatě daleko). Za odhozený papír, či dokonce lahev by mi dodneška urazil otec či matka pazouru. Omezování spotřeby plastu je bezesporu záslužné a mělo na ně dojít v míře, v jaké se na části moderního světa prosazuje, už mnohem dříve. Ruku v ruce s nesmyslností některých opatření však přichází i daň nejvyšší – umenšování našeho pohodlí. Podobně jako u restrikcí spojených s pandemií na ně nelze uplatňovat selský rozum a snažit se jednotlivé kroky chápat. Proč se ze dne na den přeměnil vlastní obal v prodejně se sypaným čajem ze zatracované alternativy v trend? Proč jsou nejrozšířenější alternativou za plastová brčka ta papírová, která všichni nesnášíme, protože se v nápojích i ústech rozpadají? Proč mi pečivo přivážejí v papírovém pytlíku, ve kterém mi například housky do hodiny ztvrdnou, takže si pak musím stejně dokoupit plastové sáčky na okamžitou překládku? Netuším. Zatím ale hru na kupování svědomí zvládám bez potíží. A vy? |
