Jak jste se dostal k motocyklovým závodům?
Můj táta a děda zbožňovali motocyklové závody, a tak jsme si tak jednou za měsíc chodili zajezdit na minibiky. Postupně jsem tomu propadal, jezdil čím dál častěji a častěji – a najednou jsem závodil. Bylo mi tehdy sedm let.
Jste členem Akademie Valentina Rossiho, co vám členství v této akademii přináší?
Rychlost. Když se podívám, jak jsem jezdil v roce 2013, kdy jsem v akademii ještě nebyl, a jak jsem se pak postupně propracoval až k titulu mistra světa v Moto2, je to obrovský rozdíl. Vždyť v roce 2013 jsem v šampionátu nezískal ani bod. Ano, není nic neobvyklého, že se člověk s přibývajícím věkem a zkušenostmi zlepšuje, ale nemyslím si, že by můj progres byl tak výrazný, kdybych nebyl členem VR46 Academy. Ve všech ohledech máme to nejlepší z nejlepšího. Trénovat s Valentinem na jeho ranči, zajezdit si jen tak na italských okruzích, to jsou drobnosti, které dělají rozdíl.
Jak vstup do MotoGP změnil váš život?
Hodně. V Moto2 máte pocit, že vše děláte na 100 %, ale v MotoGP musíte ještě přidat. Musíte víc pracovat, být více koncentrovaný, máte mnohem víc povinností, více pozornosti. I když jste v tomto šampionátu roky, přestoupíte-li do MotoGP, přijde vám všechno jiné.
Moto2 vzniklo mimo jiné s cílem lépe připravit jezdce na kategorii MotoGP. Je to dobrá průprava, nebo je MotoGP odlišné?
Moto2 je dobrá průprava. Jezdecký styl sice musíte u MotoGP trochu upravit, ale ne zas tak výrazně jako třeba při přestupu z Moto3 do Moto2. Stejně tak vás Moto2 dobře naučí práci v boxech. V tomto ohledu se MotoGP také hodně podobá.
Loni se o vás zajímala také Yamaha. Proč jste dal nakonec přednost Ducati?
Ducati se o mě zajímala už v době, kdy jsem ještě jezdil Moto3. To při mém rozhodování hrálo zásadní roli. O závodění na Ducati jsem snil už jako dítě. Navíc jsem dostal velmi dobrou nabídku v podobě kontraktu na dva roky s opcí na další rok. To je pro můj začátek v MotoGP dobré, protože se musím naučit spoustu věcí a díky delší smlouvě na to mám prostor.
Probíráte taková zásadní rozhodnutí s Valentinem, když jste členem jeho akademie?
Ne, to rozhodnutí jsem udělal sám. S Valentinem jsme se o tom bavili až zpětně. Říkal mi, že Ducati jde nahoru, takže se mi ta volba možná vyplatí. Ale také říkal, že Yamaha je podle něj oproti Ducati pro nováčky jednodušší na pochopení.
Což se teď pravděpodobně projevuje...
Možná ano. Ale stejně svého rozhodnutí nelituji. Kdybych mohl vrátit čas, rozhodl bych se stejně.
Tušíte alespoň, v čem je hlavní problém?
Loni jsem spadl za celou sezonu včetně testů šestkrát, nyní jsem už na třinácti pádech. Začal jsem sezonu určitým jezdeckým stylem, ale musel jsem ho upravit. To přináší výhody, ale i nevýhody. Musím přijít té situaci na kloub, i kdyby to mělo znamenat ještě výraznější změnu mého jezdeckého stylu.
Na sociálních sítích používáte hashtag GoFree a za ním obrázek šneka. Co to vyjadřuje?
Je to taková zkratka mé životní filozofie. Mít čistou mysl. Ničím si ji zbytečně nezatěžovat. Být v pohodě. Je to něco jako „hakuna matata“ ve Lvím králi.
A ten šnek?
No, víte... To jsem vlastně já. V běžném životě mám totiž opravdu velmi pomalé tempo.
