Příběh se stal hitem. Nejprve Friš našel „raněného“ skateboardistu v depozitáři Prahy2. Poté se spojil i s jeho autorem. Jaroslav Hladký měl sádrový model sochy zakopaný na zahradě. Slévačská dílna v Lysolajích následně stanovila rozpočet opravy na 250 tisíc. Právě kvůli nim založil Friš transparentní účet. Na něj už od léta přispělo přes 200 dárců.
Na účet ale peníze jen nepřicházely. Například koncem února z něj odešlo 70 tisíc. „Jedná se o zálohu pro sochaře Jiřího Kašpara, který soše vymodeloval ruce a nyní připravuje jejich odlití do bronzu. Ještě před jejich připojením k tělu bude do sochy vložena schránka se vzkazem obsahujícím jména všech, kteří na opravu dosud přispěli. Chcete-li se na seznamu též ocitnout, číslo účtu je 5436165028/5500,“ uvedl nedávno na Facebooku Friš.
Na obnovu sochy nedávno upozornil i tým projektu Sochy a města, který mapuje pouliční umění z 50. až 80. let 20. století. Ten připomněl, že skateboardista z Folimanky má v Česku hned dva „kamarády“. V roce 1981, tedy o rok dřív, než vznikla socha Jaroslava Hladkého, vytvořil skateboardistu Pavel Drda. Tehdy třiadvacetiletý valašský sochař plastiku vymodeloval během pražských studií. Dodnes ji má uloženou.
Druhý jezdec je pro změnu přístupný veřejnosti. K vidění je u základní školy v Tyršově ulici v Kuřimi. Také tento skateboardista má svůj příběh. Dlouho totiž nebyl znám jeho autor. „Na vině byl chybný záznam v soupisech realizací podniku Dílo z roku 1989, který říkal, že Zdeněk Řehořík vytvořil pro Kuřim kamennou plastiku Mírový život našich dětí – nikdo si ji nespojil s plastikou skejťáka. Jak ale sám autor potvrdil, mírový život našich dětí v roce 1989 spočíval opravdu ve skateboardingu,“ popisuje Facebook Sochy a města.
