Již při příchodu Jana Černého do místnosti musí být každému jasné, že je tenhle dvoumetrový mladík, oděný do batikované oversize mikiny a obutý do svítivých tenisek – samozřejmě prestižek – nějakým způsobem spjat s módou. Co může být naopak překvapivé, je fakt, že je tenhle mladý muž ve svých šestadvaceti letech novou kreativní spásou pro podnik, odkud má pravděpodobně doma kabát či bundu i vaše máma či babička.
Černý se ale stal ve světě módy pojmem již dávno předtím, než začal před několika měsíci navrhovat kolekce pro Karu. Mladý návrhář se totiž relativně nedávno vypracoval z neznámého studenta fashion designu ze Zlína na jednu z nejsledovanějších hvězd takzvané mladé tuzemské módy. „Lidé v Česku mě nejspíš poprvé zaznamenali kvůli prestižkám. Studoval jsem ve Zlíně, takže jsem je během té doby měl prakticky za rohem. Byl jsem během té doby na stáži u designéra Jakuba Polanky, který s prestižemi pracoval. Dalším malým seznámením pak pro mě bylo, když prestižky věnovaly boty pro každého studenta, aby si je mohl předělat na studentskou přehlídku k obrazu svému. Už tehdy jsem věděl, že jim tuhle ,fejvr‘ musím jednou oplatit,“ svěřuje nám po krátkém seznámení Černý.
K základním produktům patří péřovky s kožešinovými lemy, kožené bundy a kabelky.
Na spolupráci Černého a této donedávna poměrně přehlížené značky bot, kterou nosí nejen hipsteři, ale také důchodci na nákupy, došlo o pár let později. V roce 2018. A protože se Černého tvorba vyznačuje surovou prací, která spočívá v rozložení a opětovném znovusestavení jednotlivých kusů, dostaly boty nejen nové barvy a tkaničky, ale také neopracované podrážky. „Byla to moje druhá show a na české poměry to strhlo lavinu. Na zahraničních street style fotografiích se najednou vedle značek jako Off-White objevovaly české Prestige. O botách se také všude psalo a lidé pak psali mně, kde boty můžou sehnat. Byl jsem překvapený a vzešla z toho produkční spolupráce na několik let. Myslím, že letos už máme třetí kolekci,“ dodává Černý.
V tuzemsku jsou podle Černého dva typy fabrik. V těch odsouzených k záhubě sedí lidé, kteří se brání novým trendům a věcem obecně. Pak jsou tu ale naštěstí firmy, které cítí, že by se mělo něco stát, ale vlastně příliš netuší co. A tehdy může na scénu přijít Černý a situaci, jak se říká, zachránit. „U Prestige je jasně vidět, do které kategorie lidé z téhle firmy patří. I když je pro ně spolupráce se mnou byznysově vlastně o ničem, protože prodají na sto tisíc párů svých bot třeba dva páry těch mých, tak tuší, že konají správně třeba jen z hlediska tváře značky,“ doplňuje Černý.
Cesta do sesle kreativního ředitele Kary začala pro Černého ještě dříve, než odjel na stáž do Louis Vuitton. Podnikatel a investor Michal Mička, který tehdy Karu koupil, hledal někoho, kdo mu pomůže značku omladit. Přes kreativního ředitele českého Vogue Jana Králíčka se pak dostal až k Černému. „S Michalem jsme si navzájem vysvětlili své vize a já pak na půl roku odjel do Paříže. Dobře že jsem to udělal. Naučil jsem se totiž fungovat ve značce a nikoliv jen s malým týmem. No a pak se mi Paříž příjemně opouštěla, protože jsem věděl, že se budu vracet k další příjemné práci,“ vzpomíná Černý.
K základním produktům patří péřovky s kožešinovými lemy, kožené bundy a kabelky.
Jak tomu ale tradičně bývá, když člověk plánuje, bůh se směje. Pandemie koronaviru zasáhla pochopitelně i Karu, a to tak, že neustálé zastavování a znovuobnovování výroby kvůli vládním opatřením zpomalily zásobování obchodů až do dnešních dnů. Černý se tedy ze všeho nejdřív vrhl do rebrandingu a na přeměnu loga, jehož novou podobu navrhlo Studio Najbrt. Kolekci na jaro a léto mladý návrhář rozsvítil žlutou kůží a dalšími barvami, vydal také vlastní kolekci doplňků.
Jeho rukopis se má však naplno ukázat až v podzimní kolekci. „Ono to zní tak, že se snažím udělat ze sedmdesátileté paní osmnáctiletou holku. Ale to opravdu nikdy nebyla moje tendence. Jde mi o to, postupně posouvat hranice, a vlastně mi nejde ani tak o omlazování, jako spíše o to, učinit značku relevantní pro všechny. Kůže je nadčasový materiál a tak by se k němu mělo také přistupovat. Věci od Kary by měly být nad trendy a obecně vším pomíjivým,“ vysvětluje Černý.
Typickým příkladem je pak podle něj jednoduchý trenčkot (klasický kabát). „Ten si koupí starší dáma ve své velikosti, nebo třeba i mladá slečna, která si ho pořídí o tři čísla větší, protože ho chce mít oversize. Ono obecně nám teď vzniká rozdíl mezi starší a mladší generací a tím, jak jim má oblečení sedět. Ať už ale v nadměrné, či normální velikosti, módní kousek od Kary má být tím, kolem kterého se točí zbytek šatníku, který k němu dotváříte,“ popisuje Černý.
My jsme Kara family
V oděvech i doplňcích čerpá nový kreativní šéf Kary inspiraci také z historických archivů této značky. To ale neznamená, že jeho klasický trenčkot, křivák inspirovaný osmdesátými lety či bomber nebudou působit soudobě. Na to mají dohlédnout také influenceři, přes které bude Černý jednotlivé kousky propagovat. Žádné tlačení na pilu nás ale prý na sociálních sítích nečeká. „Chceme to dělat upřímně. Máme takovou Kara family. Mám spoustu kamarádů a známých, kteří ty věci chtějí nosit, protože jsem se na nich podílel. Tím pádem je od nás dostávají a je to přirozený proces.
Ze známějších jmen můžu jmenovat hudebníka NobodyListen, slovenského rappera Dalyba, guru sociálních sítí Adélu Mazánkovou či influencerku Alex Sedláčkovou,“ vyjmenovává Černý.
Kara má aktuálně 11 obchodů na Slovensku a 34 v Česku.
Ruku v ruce s moderním přístupem k poválečné značce ale vzápětí přichází také slon v místnosti. Módní domy se v posledních letech od tradičního používání kůže odklánějí a nosit ji už zkrátka není tak sexy jako dřív. Otázku etiky Černý dle svých slov přirozeně řešil od první chvíle, kdy začal s Karou vyjednávat. „Co nyní víme, je to, že bereme kůže od kvalitních dodavatelů, pro které by bylo neekonomické chovat zvířata jen na kůži. Spotřebovávají se tedy přirozeně celá. Od počátku také na naše dodavatele tlačíme s tím, aby nám poskytli více informací o původu kůží. Používáme jehnětinu, hovězinu a kozinku. Je to ale složitý proces, protože uvádět přesný původ až po konkrétní chlívek navýší cenu každého výrobku klidně i dvojnásobně. Nyní tedy řešíme, jakou cestou se vlastně vydáme,“ prozrazuje Černý s tím, že týrání zvířat navíc bývá obvykle spojováno spíše s exotickými kožešinami. Hádáte správně. V nové kolekci Kara je nenajdete.
Ve velkých módních domech, jako Gucci, Prada či Černého oblíbený Louis Vuitton, to funguje tak, že zde jednotlivé produkty vznikají zcela od nuly. Někdo naskicuje například bundu na papír, předá jej modelářovi, jenž ze zkušebního materiálu zajistí první střih. Pak se předělává tak dlouho, dokud není střih perfektní.
Když je hotovo, přichází na řadu teprve výroba ve fabrice, odkud se zašle zpět několik kusů, jejichž kvalita opět prochází zkouškou. Když dojde na finální produkt, mnoho zkušebních vzorků již skončilo v koši, na související náklady nehledě. To je podle Černého jeden z důvodů, proč jsou pak tyto produkty pro většinu lidí příliš drahé. „Kara je pro mě takový malý Vuitton.
Vše tady funguje stejně, i když samozřejmě v menším měřítku.
Můj tým mě díky mým zkušenostem přirozeně respektuje také proto, že umím věc nejen navrhnout, ale také do poslední nitky zhotovit. A myslím si, že i dost dobře,“ směje se Černý.
O značce Kara
|
Vedle veškeré práce pro Karu má Černý ještě jedno, možná osobnější „dítě“. Věnuje se své vlastní značce Jan, což ho o to více řadí do světové třídy. Kreativní ředitelé velkých módních domů totiž běžně provozují dvě značky, jednu velkou a druhou svoji. Nejednou se pak Černému v minulosti stalo, že na akcích kočíroval dvě módní přehlídky dvou značek zároveň. „Jsem schopen režírovat obě firmy. Přístupy mám ale jiné. Svoje věci dělám víc grafické a méně nadčasové a dělám si tak nějak, co chci. Žiju si svůj sen, což je pro mě vnitřně to nejkrásnější, co můžu mít. Do kůže tak nějak už ze samotného respektu k tomu materiálu tolik nesahám,“ popisuje Černý.
Tričko stojí míň než burger
Existuje řada značek, které nejsou Černého vkusu právě nejbližší. Obchod v Pařížské totiž podle něj ještě nikomu automaticky kvalitu výrobků nepřinesl. Na stranu druhou má ale mladý návrhář velký respekt z úspěchu mnoha z nich, ačkoliv jde mnohdy jen o nafouknutou bublinu. Naopak neodsuzuje, jak je v poslední době moderní, řetězce s takzvanou fast fashion. Obchodní řetězce s rychlou módou jako Topman, Zara či HM totiž podle něj přinesly nejen Čechům spoustu benefitů. „Obchody s fast fashion de facto zdemokratizovaly módu. Ono je to opravdu tak, že byla móda dřív jen pro bohaté a chudí na trendy věci nemohli vůbec dosáhnout. Teď jsme samozřejmě ještě dál, protože tito prodejci umějí nápady snadno převzít a každý se může obléct do toho, co se mi kdekoliv po světě líbí. Někdy dokonce nápady kradou velkým hráčům ještě předtím, než je dostanou na molo,“ nastiňuje svůj postoj Černý.
„Sociálně slabé, kteří naprosto přirozeně do podobných obchodů zajdou, protože na víc nemají finance. Je tu ještě odvrácená strana věci. Lidé jsou manipulováni si neustále něco kupovat a místo jednoho kousku si jich koupí deset. Sám to nedělám a je to o osobním vývoji. Musím vědět, proč si věc kupuju. Čím je výjimečná.¨
Nedávno jsem se v jednom takovém obchodě ocitnul a byl jsem v šoku z toho, že za co já si koupím večeři, za to se tam někdo jiný skoro celý obleče. Pokud stojí tričko míň než burger, pak si říkám, že to vlastně není vůbec normální,“ uzavírá Černý.
