Ruce jsou plné nervových zakončení, která při vhodné stimulaci skvěle posilují a „trénují“ i centrální nervový systém. „Jako malé dítě jsem se ráda u babičky přehrabovala v pytli s obilím a hrála se spolužačkami přebíračku. Dnes je oblíbený sliz nebo ztringz a další podobné aktivity se vracejí do módy a to je pro naše ruce pozitivní zpráva,“ říká Marie Nenutilová, fyzioterapeutka a lektorka cvičení pro děti a těhotné ve spolku BeMama a centru Rehabilitací ELPEKO v Uhříněvsi.
Procvičování rukou a prstů u nejmenších dětí je velice důležité i pro rozvoj řeči a celkový vývoj dítěte. „Pro ženy na mateřské dovolené jsou drobné práce velice důležité, ať již jde o pletení, šití, ale i třeba ruční hnětení těsta či modelování keramiky. Ruce maminek jsou velmi přetěžované manipulací s dítětem a ruční práce fungují jako prevence vzniku onemocnění z přetížení a například syndromu karpálního tunelu,“ říká Nenutilová. Pro seniory je pravidelný trénink rukou důležitý, aby si udrželi funkční rozsah pohybů a síly ruky pro co nejlepší kvalitu života třeba i po cévní mozkové příhodě anebo při revmatických obtížích.
Podívejte se na tři příběhy úspěšných pletařek. Aromaterapeutky, návrhářky a krejčové. Třeba vás inspirují.
Padesátka pletařek
Petra Joanidu z Jeseníku sdružuje padesát pletařek pod značkou Doke. Ročně vytvoří na 20 000 nákrčníků, čepic a rukavic. „Projekt vznikl na mateřské, kdy jsem začala štrikovat čepice všem členům rodiny, přátelům a dalším známým. Přišla jsem si tak na nějakou kačku navíc, která se na mateřské vždy hodí. Začala jsem si pohrávat s myšlenkou vybudovat něco, kde si může i více maminek trochu přivydělat, a nejenom maminek na mateřské, ale dát možnost i dalším šikovným ženám,“ přiznává Joanidu, která zaměstnává především ženy z Jesenicka.
Petra Joanidu sdružuje pletařky pod značkou Doke.
„Je to pro nás hodně důležité, jelikož nezaměstnanost v našem kraji je obrovská. Při spolupráci na dálku je to trochu risk poslat materiál přes půlku republiky a doufat, že vše bude vyrobeno podle našich představ a norem. Ale největší zádrhel je, že chybí osobní kontakt, což je velmi důležité,“ vysvětluje. Zapojit se do projektu Doke může každý, kdo umí plést nebo háčkovat. „Ne vždy máme práci navíc. Kontakty si však pečlivě ukládáme pro případ větších jednorázových zakázek,“ říká Joanidu, která kreativitu zdědila po mamince.
„Už jako malou mě učila šít na šicím stroji a tvořit tak nové kousky do mého šatníku. Štrikovat mi však nikdy moc nešlo. To jsem se naučila až na mateřské se synem,“ směje se. „Moc bych si přála, aby všichni, co umí štrikovat, to učili dál své děti. Když se kouknete, tak dříve uměla každá babička štrikovat. Kdo ví, jak to bude u dalších generací. Byla by veliká škoda, kdyby se tohle ruční řemeslo postupně vytrácelo,“ dodává Joanidu.
Pomohla náhoda
Provoněný projekt Kantu začal náhodou. „Dala jsem osobní vůni na podložku k narozeninám kamarádce, jógové lektorce. Lidé se jí ptali, kde se to dá koupit, že se jim to moc líbí. Takto vznikl nápad, že nabídnu vůně i dalším lidem,“ prozrazuje Jana Štumpová Konicarová, která se aktivně věnuje aromaterapii a homeopatii. Spolupracuje s neziskovým centrem Acorus, které pomáhá obětem domácího násilí, nabízí konzultace, azylový dům, ale i pomoc s integrací do života.
„Jejich klientky pro mě kompletují amulety, které nabízím v sadě s esenciálními oleji na provonění interiéru. Podporuji je z prodeje vůní a pořádám pro ně charitativní akce. Organizuji například jóga day a různé sbírky,“ vysvětluje Štumpová Konicarová, která původně pracovala v korporacích a marketingu.
Jaké vůně doporučuje na zimu? „Na chlad mám hřejivý jógový balzám, který má v sobě skořici a chilli. Na zimní splíny jsou obecně dobré vůně s obsahem pomeranče,“ radí Štumpová Konicarová.
Oblíbené vůně se u lidí mění, tělo si řekne, co mu voní a nevoní. „Podle toho, co si lidé vybírali za vůni, jsem trochu mohla poznat jejich osobnost. Ale nedá se podle toho nic hodnotit, každý má jiné preference v různém období. Je zajímavé, že když se nějací lidé zajímali o určité téma, sahali po stejné vůni,“ usmívá se Štumpová Konicarová, která přichází s novým konceptem lesní terapie. „Japonští vědci začali zkoumat vliv procházek v lese. Sledovali hladinu hormonů, stresového kortizolu, cukru a tlaku. Pravidelné lesní procházky všechny tyto parametry normalizují. Podle nich přírodní esence ze stromů mají podobný účinek, jen to tak dlouho nevydrží,“ prozrazuje. V nabídce má v lesním konceptu dva spreje na osvěžení vzduchu a dva oleje. „Plánuji ještě nechat vysadit strom za každý zakoupený výrobek z této řady,“ uzavírá Štumpová Konicarová.
Zajímavé spojení
K. Bana spojuje jógu, lněnou módu, kurzy šití a podporuje ženy s problémem se závislostí. V rámci projektu 2. šance vedou pravidelné kurzy jógy v Psychiatrické léčebně Bohnice. „Nemocnice nemá finanční prostředky na to, aby takovou aktivitu financovala. Ve spolupráci s obchodem K. Bana jsme neprodané věci lehce přešívali a upcyklovali a tím prodejem jsme hodiny jógy financovali,“ popisuje projekt Kateřina Černá, návrhářka a designérka, která prošla kurzy v zahraničí. Šila například i pro Viktorii Backham. Vytváří také výrobky z upcyklované džínoviny, kterou nanosili zákazníci v podobě nenošených a roztrhaných džín. Zároveň kurzy v léčebně podporuje Nadační fond plného vědomí a Nadační fond Yoga Help. Od nového roku budou nabízet trička s nápisy Jedu na hluboké meditaci, Ujíždím na zeleném čaji a Jsem závislá na józe v hodnotě té hodiny. Reagují tak na velkou štědrost dárců. „Prodej upcyklovaných věcí byl tak velký, že to málem ohrozilo fungování obchodu,“ říká Černá.
„Máme krásnou zpětnou vazbu od vedení nemocnice, od jednotlivých oddělení i od žen. Na lekce chodí dvacet až třicet žen, přestože je to dobrovolná aktivita, je ten počet tak vysoký, tak to bereme jako úspěch,“ usmívá se Černá, která od září zavedla také workshopy šití pro veřejnost.
„Učíme od úplného počátku, od výroby střihu až po přípravy až po závěrečné dokončení a ozdobení toho produktu až do konce. Jde vždy o ruční šití, šicí stroj není třeba,“ dodává Černá (více v boxu).
Podle ní chybí lidem dobrá jemná motorika. „Opravdu je těch pět hodin třeba. Učíme se malé fígly, které nám pomohou, aby byl konečný výsledek nejlepší. Nálada a zápal pro tvoření je vždycky moc hezký,“ uzavírá Černá.
Kurzy pletení a šití
|
