Deník Metro vyzpovídal několik bývalých diplomatů. Pod podmínkou, že neuvedeme jejich jména, se svěřili se svými zážitky, které oni prožívali při stěhováních.
Když jde o krk, chráníte hlavně děti
Idylkou by rozhodně nenazval vzájemné vyhošťování diplomatického personálu bývalý pracovník ambasády v Kuvajtu, který prožil přepadení malé arabské země v srpnu 1990, kdy sem vtrhla vojska iráckého diktátora Saddáma Husajna. „Nemyslíte na to, co sbalit, ale jak si zachránit život. O tom, jestli máte vůbec šanci dostat se na letiště, někam na hranice do bezpečné země,“ vzpomíná diplomat.
Pokud totiž začne válka, navíc v komplikovaném regionu, nemusí být diplomatický pas a výsostné území cizího státu, které objekt velvyslanectví všude na světě představuje, fyzicky bezpečné. Navíc Československo v létě roku 1990 už nepatřilo mezi spojence saddámovského režimu, jejž do roku 1989 zásobovalo také zbraněmi. „Manželka vzala naše dítě, naložila do auta i dalších sedm dětí ostatních lidí z ambasády a vyrazila na letiště,“ popisuje diplomat horké chvilky v horkém létě 1990.
Tanky na bulváru
Jako v srpnu šedesát osm? Takové myšlenky přišly na mysl dalšímu pracovníku zastupitelství, který naopak prožil přesně rok po okupaci Kuvajtu pokus o státní převrat v tehdy ještě Sovětském svazu.
„Na Tverském bulváru stály tanky, takže nevíte, co se bude dít,“ popisuje exdiplomat pocity v dalším horkém létě. Tehdy ale nedošlo na přesun ambasády do vlasti, puč byl totiž zlikvidován během několika málo dní.
Vzduchem i po vlastní ose
„Zrychlený přesun“ českého diplomatického sboru z Moskvy do Česka v pondělí tento týden byl podle bývalého dlouholetého pracovníka české diplomacie v Rusku opravdu nevyvážený. Zatímco Rusové dostali osmačtyřicet hodin, naši měli na odjezd jen nějakých šestnáct hodin. A někteří na samotné balení věcí ještě o šest nebo sedm hodin méně. „V úvahu musíte vzít i možné zácpy na výjezdech z města,“ upozorňuje exdiplomat, který je o průběhu moskevského vystěhovávání informován.
Problémem jsou například soukromá auta, která pracovníci ambasády v místě svého působení mají. „Takže i když jedete z Moskvy horní trasou přes Bělorusko, na hranice to máte téměř pět set kilometrů a kolem šesti hodin jízdy, abyste stihli překročit hranice Ruska do určené lhůty,“ vysvětluje bývalý diplomat.
Co s autem? Nechat?
Vyhoštěný diplomat může sice letět, ale s vozem, který na zastoupení nechá, se může nejspíš rozloučit. „Když jste v zemi čtyři pět let, a ještě s rodinou, tak se vám pochopitelně nahromadí hodně věcí. Normálně se na přesun připravujete měsíce, funkci nepředáváte z hodiny na hodinu, ale několik měsíců. Také ministerstvo má na takové stěhování přesné pokyny a postupy, na věci se třeba i vyrábějí bedny, je-li to v rámci Evropy, odvážejí se kamionem,“ říká bývalý zaměstnanec ministerstva zahraničí.
Stěhování „svršků“
Datum střídání diplomatů se plánuje s velkým předstihem, stejně jako stěhování věcí, a to kvůli nižší ceně. „Navíc střídání, alespoň v Evropě, se odehrává pokud možno v době letních prázdnin, aby školou povinné děti mohly doma, nebo v dané zemi, ukončit normálně školní rok a pak zase nastoupit v září do školy,“ popisuje detaily ambasadorských výměn bývalý diplomat, který působil v několika unijních státech.
Stěhování „svršků“, jak se v diplomatickém žargonu říká nejen oblečení, ale všem věcem, které si vyslanec či celá jeho rodina do místa působení berou, se plánuje detailně. Často se do jednoho kamionu nakládají věci dvou rodin. „Takže vám ministerstvo v nákladním prostoru přidělí půl nebo tři čtvrtiny ložné plochy,“ říká diplomat. Doplňuje, že po čtyřletém pobytu se samozřejmě nakupí spousta věcí. Intenzivní balení tak za normálních okolností trvá minimálně týden. „Pokud se pak přesouváte domů vlastním autem, tak obvykle jeho tlumič kvůli zatížení dost trpí,“ říká diplomat.
Občas se stane, že si diplomaté v Česku vše sbalí, ale komplikace v místě působení odjezd oddálí, nebo dokonce zcela zruší. „Zažili jsme kolegy, kteří takhle doma v Praze žili několik měsíců doslova na krabicích a nakonec se nikam nestěhovali,“ popisuje bývalý diplomatický pracovník strasti atraktivního zaměstnání.
Kde vzít nahonem krabice
Vystěhování na přelomu týdne komplikovalo Čechům odjíždějícím narychlo z Ruska i rušení místních bankovních účtů a třeba ukončení školní docházky dětí, které navštěvují obvykle soukromé, tedy placené školy. „A shánějte v neděli večer v Moskvě krabice na věci,“ připomíná i takové maličkosti diplomat.
