Není proto divu, že se během léta zdravotníci více setkávají s kolapsy lidí, kterým musí přispěchat na pomoc. Co proto dělat, setkáte-li se s člověkem, který bezvládně leží na ulici?
Neznámý v bezvědomí
Lékařka Magdalena Danielová je ze své praxe zvyklá pomáhat lidem, přesto se minulý týden poprvé setkala se situací, kdy přispěchala na pomoc člověku ležícímu na chodníku v bezvědomí.
„Potkala jsem v minulosti lidi, kteří upadli, sbírala jsem zvířata ze silnice, z nemocnice znám stavy bezvědomí, ale toto bylo něco zcela jiného,“ popisuje svůj zážitek pro deník Metro. „Nevěděla jsem, jak dlouho tam leží, nereagoval. Zjistila jsem dech, pulz, možné zranění a pak už jen čekala na záchranku, až přijede,“ pokračuje Danielová ve vyprávění.
Právě to je ten nejlepší postup, jaký může kolemjdoucí zvolit. Poskytnutí takzvané laické první pomoci totiž občanům většiny zemí světa ukládá přímo zákon. Naopak neposkytnutí první pomoci je v Česku dokonce trestným činnem.
Zachovat klid a nesoudit
Přestože povinnost podat pomocnou ruku patří k zásadám každého lékaře, Danielovou překvapilo, že nikdo z kolemjdoucích nevěnoval ležícímu člověku žádnou pozornost. „Psychologie davu dělá své, čím více lidí, tím více odvrácení hlavy a přenesení odpovědnosti na druhé,“ komentuje prožitou situaci a doplňuje, že lidé mohou cítit nejistotu a zmatek, protože nevědí, jak se zachovat.
V takové situaci je nejdůležitější zachovat klid a dbát na vlastní bezpečnost. Podle Jany Poštové, mluvčí Zdravotnické záchranné služby hlavního města Prahy, která má sama dvanáctileté zkušenosti jako operátorka linky 155, je také třeba se oprostit od hodnocení dotyčného člověka. „I člověk bez domova může být v situaci, kdy potřebuje pomoc,“ připomíná Poštová.
Bezpečí na prvním místě
Podle mluvčí záchranné služby je prvním krokem potřeba vyhodnotit bezpečnost konkrétní situace. „Pokud se jedná o ležícího člověka, pravděpodobně tam neleží připravený proto, aby někoho, kdo jej osloví, napadl,“ vysvětluje Poštová. „Poté je důležité ho hlasitě oslovit, abychom zjistili, jestli je při vědomí. Pokud ano, tak se zeptat, zda potřebuje zavolat pomoc,“ upřesňuje Poštová.
Pokud však člověk nereaguje, je pravděpodobně v bezvědomí, a proto bychom měli kontaktovat záchrannou službu na čísle 155 a postupovat podle rad operátora. Mluvčí zdůrazňuje, že by volající měl u bezvládného člověka během hovoru zůstat.
„Tísňovou linku 155 obsluhuje vysoce erudovaný zdravotnický personál, který kromě zdravotnických znalostí musí být tak trochu psychologem a umět s volajícími pracovat,“ říká Poštová. Operátoři podle ní vždy dbají na bezpečnost zachránců, a pokud by cítili, že jsou volající v nebezpečí, k žádným úkonům by je neinstruovali, naopak by přišli s doporučením, jak se ochránit.
„Pokud je situace bezpečná, dokáže operátor i nesmělého člověka, který se zdráhá pomoci, vhodně instruovat, aby dělal to, co je v danou chvíli potřeba,“ pokračuje Poštová.
Díky tomu se podle statistik záchranné služby daří volajícím Pražanům za asistence operátora resuscitovat 80 procent lidí se zastaveným srdcem ještě před příjezdem profesionálních posádek. Celosvětový průměr je pouze 20 procent.
Zapojte zdravý rozum
O pomoci bezvládným vědí své i strážníci, s takovými situacemi se setkávají dennodenně. Podle mluvčího Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy Jana Daňka by měli lidé vždy zapojit zdravý rozum. „Pokud ležící člověk spokojeně chrupká a je z něj cítit alkohol, na váš dotaz, zda je v pořádku, může reagovat nepříjemně,“ uvádí Daněk.
První pomoc
|
Strážce streamu
