Nebojte, nic společného s epidemií to mít nebude. Jak jsem minule slíbil, budu pokračovat v příhodách a zkušenostech kolem uzamykání kol. Což je opravdový lock i down.
Pokud si musíte sem tam kolo odložit a začnete uvažovat o typu zajištění, uvažování typu „nemám tolik peněz, abych si kupoval levné věci“, je zcela na místě. Tenký drátek obalený gumou za stovku či dvě přešmikne poberta kapesními štípačkami. Ti, co se na krádeže kol specializují, nosívají pod bundou rovnou štípací kleště. Těm většinou neodolají ani silně spletená lanka. Pokud prodejci kol nabízejí v sortimentu i tyhle absolutně ne zrovna bezpečné zajišťovací pomůcky, občas je podezírám, že si naschvál vyrábějí stále se vracející zákazníky. Prodám kolo, prodám k němu slabé lanko a za měsíc tu mám zákazníka znovu, protože mu lanko někdo ušmiknul.
Pro zabezpečení kola se vyplatí zábrana, která už na první pohled zloději říká: Se mnou se, kámo, zapotíš. Co lump nechce, to je se dlouho zdržovat a vyvolávat pozornost (u řady zlodějů to však často neplatí). Různé masivní zacvakávací páky i silná kovová lanka obalená železnými kroužky kvůli ochraně před pilkou nebo pořádný řetěz na vrata doplněný masivním zámkem - to bývá jistější. Samozřejmě, vůbec nejlepší je nenechávat kolo bez dozoru.
O pitomých stojanech, kam je lépe si kolo nedávat, zase příště.
PRAHA? AHA!
