Teprve teď, když jsem začal pátrat po tomto podivném spojení dvou relativně rozdílných výrobků, jsem zjistil, že se nejednalo o výmysl socialismu, ale že tuhle kombinaci znali lidé už v první republice. Na první dobrou jsem našel hned dvě prodejny, které se od třicátých let pyšnily právě výše uvedeným dvojprodejem.
V souvislosti s tím jsem se snažil vybavit, kde takové obchody bývaly v Praze. Jeden takový býval v Praze 10, na bývalém náměstí Kubánské revoluce (dnes je to Kubánské náměstí). Nejsem si stoprocentně jistý, jestli se tu vedly i ty šicí zázraky, kola tam měli určitě. Když jsem se tam byl teď podívat, nebyl jsem schopný přesně identifikovat, jestli se kola prodávala tam, kde je teď banka nebo urologie. A hledat pamětníky v domech, kde jsou nyní provozovny, o nichž se nám před padesáti lety ani nesnilo (o návratu kapitalismu ani nemluvě) jsem moc kuráže neměl.
Častěji si ale vybavuji čistě specializovaný obchod s bicykly na dnešním Senovážném náměstí. Bývalé sídlo cukrovarníků a pak jedné zkrachovalé banky momentálně přestavují na hotel. Prodejna bývala v přízemí směrem k Hlavnímu nádraží. Byla nejvyhlášenější v Praze, jenže pořádná kola se tam vyskytovala zřejmě jen pro známé. Takzvaně luxusní favority alespoň se čtyřmi kolečky vzadu a dvěma „tácy“ vpředu na krámě snad nikdy nestála, možná za krámem. Fronty tu bývaly, ale pokud se o nich normální smrtelník nedozvěděl včas, neměl na nějaký z úzkoprofilových bicyklů nárok. Pokud nechtěl stát frontu či vnucovat ostudný úplatek vedoucímu, mohl si v podstatě kdykoli koupit některý z bicyklů, které patřívaly ke klasickým ležákům. Obyčejné Esky bez přehazovačky a zadní brzdou na takzvané torpédo bývaly volbou až v nouzi nejvyšší.
Pokud si vzpomenete, kde všude se v Praze (ale i jinde) prodávala jízdní kola, za jakých podmínek a kde měly i ty šicí stroje, napište. Rádi se o vzpomínky podělíme.
