Fascinuje ho studovat jednání lidí mezi stanicemi v podzemí. „Na rozdíl od jiných dopravních prostředků má jinou atmosféru, chtě nechtě tu vstupujete pod zem,“ říká David, který se připravuje na přijímací řízení na FAMU a snaží se prosadit jako ilustrátor.
Pochází z Rakovníka a na svém kontě má ilustrace pro zpravodaj na Jiráskův Hronov, šest let také ilustruje zpravodaje, který vychází u příležitostí amatérských divadelních přehlídek Kukátko a Wintrův zpravodaj. Kromě komiksů se věnuje filmům a povídkám.
Inspirace pro strip, nerozvitý komiks se třemi okny, vycházela hned ze tří vlivů. První byl film Neviditelný muž z roku 1933 od Jamese Whaleho, druhou skeč Rowana Atkinsona Neviditelný muž a třetím pak bylo pozorování mikropříběhů a mikrosvětů lidí v metru.
„Oproti originálu Neviditelný muž bylo mým záměrem udělat z hlavní postavy oběť dění, ne pachatele. Občas by se objevil jako pachatel, ale spíš v pozitivním smyslu, než škůdce ve veřejné dopravě,“ popisuje záměr komiksu David.
Metro jako dopravní prostředek umožňuje větší interakci. „V tramvaji a autobuse sedíte jednotlivě nebo po dvou a koukáte před sebe do zátylku těm druhým. Ale v metru máte velký prostor uprostřed, kdy cestující sedí vedle sebe a hledí si do očí. Metro tak lidi více sdružuje,“ vysvětluje David.
Člověk si tam povšimne všedností. Nejen těch extravagantních figurek, které dělají rozruch, najednou se zajímavými stávají i zcela obyčejní lidé uzavření ve vagonu. Část lidí, se vyhýbá očnímu kontaktu a dělá, že tam není. „Bylo by zajímavé studovat je hlavně po tu dobu, kdy jsou spolu uzavření v jednom vagonu. Je to takový nenucený sociologický experiment,“ vysvětluje David. Jenom ho mrzí, že není v metru vidět dopředu.
„Ale je zajímavé koukat se ven z okýnka, jak se vlní kabely a vznikají tak surrealistické obrázky, které jsou až halucinogenní. To problikávání světel a elektřiny,“ dodává.
Strážce streamu
