Koronavirová pandemie odsouvá také léčení některých onemocnění

Parkinsonovou chorobou trpí v Česku odhadem třicet až padesát tisíc lidí. Ohlašuje se hlavně u lidí po padesátce, není to však železné pravidlo, někdy člověka postihne i dříve. Provází ji především zpomalení pohybů, třes, ztuhlost svalů či poruchy rovnováhy. Zpomalení těchto příznaků nejvíc pomůže včasná léčba. Někteří pacienti navíc ani netuší, jaké možnosti léčení se nabízejí, a tak momentálně ani k lékaři nejdou. A ti, kteří se chtějí léčit, jsou pandemickou situací omezeni v prodloužení čekacích lhůt na vyšetření i na samotné léčebné zákroky.

Nejsou dárci S potížemi se potýkají i transplantační pracoviště. Scházejí vhodné orgány. Je totiž i nižší nehodovost a úmrtnost na silnicích a z těchto případů často orgány pocházejí. Někteří pacienti čekající na výměnu plic mohou přežívat s pomocí přístrojů měsíce, jiní ale mají šanci vydržet bez zákroku jen týdny. Mezi méně urgentní zákroky patří transplantace ledvin a slinivky.

„Přibližně patnáct až dvacet procent parkinsoniků by mohlo podstoupit hlubokou mozkovou stimulaci,“ říká Romana Skála-Rosenbaum, předsedkyně pacientské organizace Parkinson-Help. Vzhledem k nedostatečné informovanosti a omezeným kapacitám ji však ročně podstoupí jen zlomek postižených. Přitom optimum pro načasování takového zákroku je čtyři až sedm let od stanovení diagnózy. Toto „okno“ se později uzavírá. Vinou neinformovanosti tak vhodnou léčbu propásnou stovky těch, kterým by výrazně zlepšila život. Nově vše navíc komplikuje příprava nemocnic, zdravotnických zařízení a lékařů na koronavirovou epidemii.

V současné době se lidem s Parkinsonovou nemocí nabízí léčba léky, hlubokou mozkovou stimulací nebo takzvanými pumpovými systémy, kterými účinný lék zavádějí přímo do tenkého střeva nebo pod kůži. „Všechny neakutní operace a zákroky se odkládají a bohužel jsou mezi nimi i ty, na které pacienti s Parkinsonovou nemocí čekají obvykle přes rok, a to po dalším několikaměsíčním vyhodnocování, zda jsou vůbec k takovému zákroku vhodní,“ potvrzuje Robert Jech, vedoucí Neurologické kliniky 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy Praha a Všeobecné fakultní nemocnice (VFN). Ale i za normálního stavu jsou odborná pracoviště pro tuto chorobu přetížená. „Kvůli přetíženosti center se čekací doba pro pacienty prodlužuje někdy až na dva roky,“ dodává Jech.

Koronavirovou nákazou jsou ale v této době ohroženi i onkologičtí pacienti. Jejich léčení probíhá, nejsou ale tak odolní vůči nákaze. „U těch, kteří k nám docházejí na kontroly, bych to neviděl dramaticky. Měli by se chovat jako běžná populace, dodržovat hygienická pravidla,“ říká David Feltl, ředitel VFN a také dlouholetý specialista na onkologická onemocnění. „Největší průšvih jsou ale pacienti zaléčení. Ti totiž mají kompromitovanou imunitu,“ upozorňuje onkolog a ředitel VFN Feltl. Riziko údajně není možné absolutně eliminovat, ale dodržováním pravidel ho pacienti mohou výrazně snižovat.