Vstávat a jdeme na výlet. Noc jsme strávili ve Slezském domě. Ten v Karlově Studánce v Jeseníkách stojí už přes sto let. Ale nebojte, lázeňská ubytovna nabízí pohodlí 21. století.
Naše cesta vede proti proudu. Obrazně i doslova. Autobus nás totiž vyvezl až pod Praděd. Jak později zjišťujeme, většina výletníků si Naučnou stezku Bílá Opava vyšlápla. Nás naopak čeká klesání. Náročné jsou obě varianty.
Než se na šestikilometrový pochod vydáme, ještě v dálce pohledem zkontrolujeme Petrovy kameny. Tady se podle románu Kladivo na čarodějnice odehrávaly hrůzné rituály. Dnes se k nim dostanete leda na koštěti. V národní přírodní rezervaci se totiž mimo vyznačené stezky nesmí.
První kilometr a půl od točny autobusu ještě jde, vše se láme u rozcestí. Po modré je cesta snazší. My volíme žlutou. Ta vede přímo podél Bílé Opavy. Obdivujeme několik vodopádů, četné kaskády i skalní útvary. Sestupujeme po kluzkých kamenech, držíme se zábradlí na všech lávkách i schodech. A také často čekáme. Většina úzkých cest je vhodná sotva pro jednoho turistu. Jelikož nás tu jsou v sobotu davy, nejde než občas čekat, než hlouček projde. Nevadí. Pauzy využíváme k oddechu a focení.
Na stezce si budete chvílemi připadat jako v pohádce, jindy naopak jako v akčním dramatu. Cesta je to opravdu náročná. Chce to pevnou obuv a zásoby vody. Občerstvovací stanici rozhodně v údolí nečekejte. Pořádně si nastudovat trasu je zkrátka nutnost. My jsme například udělali chybu. Skoro v cíli jsme totiž narazili na ceduli, která doporučuje pouze cestu vzhůru. Díky jednotnému proudu turistů totiž nevzniknout na úzkých cestách „špunty“. A prosba na závěr: pejska sem raději neberte.
