Hosté pořadu
Aleš Kotalík
Rodákovi z Jindřichova Hradce je 47 let. Mezi jeho největší úspěchy patří zisk bronzové medaile z olympijských her v Turíně v roce 2006. V NHL hrál za Buffalo, Edmonton, NY Rangers a Calgary a nasbíral bezmála tři stovky bodů. V tuzemské soutěži nastupoval za České Budějovice a Liberec.
Golf je vaší velkou zálibou. Co vás na něm nejvíc baví?
Úder je trochu podobný střele při hokeji. Já mu propadl už před 25 lety. Vždy mě na něm fascinoval klid a relax oproti hokeji, který je ostřejší. Čas na golfovém hřišti je pro mě hrozně uklidňující a baví mě i hra jako taková. Je to těžký a technický sport, ale za roky tréninku už jsem se ho naučil na velmi slušnou úroveň.
Kde po světě už jste si zahrál golf?
Kromě Ameriky, jižní Afriky a pár zajímavých hřišť po Evropě to byla Čína, kde jsem byl dvakrát. Tam jsou největší golfové resorty na světě. S dalším hokejistou Jardou Špačkem a jeho přáteli z Plzně jsme dva roky po sobě vyrazili do dvou velkých resortů. Byly to skvělé zážitky a výborná příležitost poznat i čínskou kulturu.
I na golfovém hřišti jste soutěživý, jako jste byl na ledě?
Podle situace a s kým hraje. Ale s kamarády se sázíme, atmosféra při hraní buduje dobré vztahy a o výsledky ve finále vůbec nejde.
Když se vrátíme k hokeji, sledujete napínavý závěr play off NHL. V zámoří jste nejvíc odehrál za Buffalo, které se po 15 letech dostalo do bojů o Stanley Cup. Fandil jste mu?
Samozřejmě. Buffalo zůstane v mém srdci. Mám tam dodnes plno přátel, beru to jako svůj druhý domov. Mrzelo mě, že klub nebyl schopný postavit tým tak, aby mohl pomýšlet na play off. V mojí éře jsme byli dvakrát ve finále konference. Teď se týmu začalo v sezoně dařit, zaslouženě došel do play off, kde sice vypadl v sedmém zápase druhého kola s Montrealem, ale má našlápnuto, že by mezi nejlepší mohl patřit několik let.
Kdybych měl peníze jako Petr Dědek, dělám to s nadsázkou úplně stejně v Budějovicích. Možnosti klubu jsou omezené.
V Rochesteru, tedy záložním týmu Buffala, působí další bývalý jihočeský hokejista Václav Prospal. Jste v kontaktu?
Ano, občas si napíšeme nějakou zprávu. Sleduji ho, jsme přátelé. Vašek je ambiciózní, který už jako hráč tvrdou práci udělal kariéru, kterou v NHL z českých hráčů téměř nikdo neměl. Stejně to má jako trenér. Je tam proto, aby se probojoval v nějaké roli na lavičku týmu NHL. Odvádí tam skvělou práci, v klubu jsou s ním spokojení. Poslední krok je u trenérů ještě těžší než u hráčů. Nevím, co má v plánu, ale podle mě by měl být součástí trenérského týmu Buffala, protože týmu má co dát. Držím mu palce a věřím, že se mu to podaří.
Krátce jste hrál i v Edmontonu, kde působí jeden z nejlepších hokejistů světa Connor McDavid. Stanley Cup mu ale uniká. Doporučil byste mu být trpělivý, nebo aby to zkusil jinde?
On prodloužil v klubu smlouvu o dva roky, které budou klíčové. Stejně důležitý pro klub je i Leon Draisaitl. Za poslední tři roky byli dvakrát ve finále, ale měli i trochu smůlu, že zrovna chytili neskutečný tým Floridy. S takovými generačními hráči je to „win or die“. Neexistuje jiná možnost než hrát o pohár. Chybí jim detaily, hlavně v defenzivě jako tým. Hledají také stabilního brankáře číslo jedna.
David Pastrňák je jeden z elitních hráčů celé NHL. Měl štěstí, že na začátku byl v mužstvu s lídry jako Chára, Marchand, Bergeron.
Podobná otázka platí pro Davida Pastrňáka, čerstvě třicetiletou českou hvězdu. Co byste mu poradil?
David je jeden z elitních hráčů celé NHL. Měl štěstí, že na začátku byl v mužstvu s lídry jako Chára, Marchand, Bergeron. Jenže ti jsou pryč a celá odpovědnost padá na něj. On je ten, který nese celou organizaci na ramenou. Tajemství je následně v tom, jak dobře se vedení podaří „obalit“ tyto hráče. Možná čekali, že se vrátí Marchand nebo že se někteří mladší kluci zlepší. Myslel jsem, že budou na trhu agresivnější a vstoupí do hry třeba o Martina Nečase, když opouštěl Carolinu. Vím, že on tam chtěl jít. Místo toho podepsal hráče, kteří jsou pro mě s otazníkem. Chybí mi tam někdo, kdo by s tím pomohl. Jejich letošní postup do play off je dobrý úspěch. Až Davida v létě uvidím, zeptám se, jak to vidí dál.
iDNES LOUNGE
Sledovat další díly na iDNES.tvUž je to 13 let, co se extraligový hokej přestěhoval z Budějovic do Hradce Králové. Při založení nového klubu jste se stal spolumajitelem. Vzpomenete si ještě někdy na hektické léto roku 2013?
Tehdy jsem byl ještě jako hráč a vnímal to jinak. Chtěl jsem hrát dál, přesunout se do Hradce bylo nemyslitelné. Ostatní kluci ze současného vedení mě nepřemlouvali, ale cítil jsem, že pro budoucnost budějovického hokeje by bylo dobré, kdybych zůstal. Stal jsem se akcionářem a hráčem zároveň. Zpětně to beru jako chybu. Možná moje přítomnost něčemu pomohla, ale tým byl poskládaný na první sezonu na poslední chvíli a kvalitu neměl. Investice byla nejistá, mohli jsme spadnout hned úvodní rok. Pro mě to byla hokejová smrt. Přestalo mě to bavit, ukázala se česká nátura některých lidí. Někteří si asi mysleli, že budu dávat dva góly každý zápas. Fyzicky jsem na to měl ještě několik let, ale úplně mě to semlelo.
Telefonát z Turína. Aleši, pojedeš? Kotalík vzpomíná na bronz s týmem na zlato |
Do českého sportu vstupují movití podnikatelé. Je to nutnost i pro Motor, aby se udržel na současné úrovni v extralize, nebo mohl pomýšlet ještě výš?
Kdybych měl peníze jako Petr Dědek (majitel Pardubic, pozn. red.), dělám to s nadsázkou úplně stejně v Budějovicích. Možnosti klubu jsou omezené. Když vidíme, jakou finanční sílu mají jednotlivé kluby, tak je těžké zůstat konkurenceschopný. Příchod podobně silného partnera majetkově nebo sponzorsky by nám velmi pomohl. Je bez debat, že je to nutný krok, aby se klub posouval. Potenciál regionu je už vesměs vyčerpaný. Rozpočet Motoru roste, ale nároky se zvedají. Budějovice by si zasloužily vstup někoho silného, aby fanoušci zažili ještě lepší podívanou a větší ambice, než jen se dostat do čtvrtfinále. Potenciál je obrovský.
Celý rozhovor si můžete poslechnout v podcastu iDNES Lounge, Jihočeši.
