Modrá oblaka dýmu linoucí se z výfuků, stovky mávajících a fotících diváků podél silniček a autokemp plný historických skvostů. Taková je Veteran Rallye Křivonoska. Akce, bez které si už několik generací milovníků veteránů nedovede představit jaro.
Aktuální vedení Veteran Car Clubu (VCC) České Budějovice tuto slavnou soutěž historických vozidel připravuje popáté. V jeho čele stojí 44letý Ondřej Kouba, který převzal štafetu po dlouholetém prezidentovi Pavlu Hartlovi. A už teď může slíbit stovkám účastníků, že Křivonosku chce s dalšími členy klubu udržet přesně takovou, jakou ji mají lidé rádi.
Jaké byly začátky této tradiční akce?
Budějovický veteran klub existuje v různých formách od roku 1959. Tehdejší parta lidí se domluvila, že si udělají malou soutěž. Pro sebe a pár aut. Mezi zakládajícími členy byl například pan Med, který měl laurinku nebo pan Ernest s bugatkou. První závody historických vozidel se uskutečnily v roce 1961 na plochodrážním stadionu na Dlouhé louce. Tehdy se jezdilo takzvaně naostro, rychle. Křivonoska se zrodila, když si autoklub, jehož jednou odnoží byl i veteran klub, postavil v 70. letech stejnojmenný kemp. Pod ÚAMK patří také statek v budějovickém Rožnově, kde se scházejí modeláři vláčků. Takže kromě pořádání akcí se náš klub stará také o tyto nemovitosti, což je poměrně náročné.
Veteran Rallye Křivonoska se za půl století stala ikonickým podnikem mezi historickými vozidly. Máte nějaké hranice, kam až se může rozrůst?
Každý rok si říkáme, že se musíme držet pod třemi sty účastníky. Už teď vím, že ale letos máme už více než 301 závodníků. Dnes je startovné podmíněné tím, že se peníze posílají dopředu. I tak je zájem pořád obrovský, lidé už čekají, až se v březnu otevřou přihlášky. Neustále také platí, že sháníme pořadatele a dobrovolníky, kteří by nám chtěli pomáhat. Letos už mám třeba na Křivonosku objednaných přes sto dvacet svačin, které jim budu rozdávat.
Letos zavítá kolona historických vozidel přímo do Českého Krumlova. To je novinka?
Ne, už jsme tam několikrát byli. Jak se ale Křivonoska zvětšovala, tak se s tím zmenšoval počet měst, kam se dá z důvodu velikostí místních náměstí jet. Protože se už málokde vejdeme. Čekala na nás tedy výzva najít nová místa, kde jsme dlouho nebyli. Začalo to Netolicemi, pak bylo Veselí nad Lužnicí, kde jsme s Křivonoskou nebyli přes dvacet let, následovala Třeboň. Tam jsme měli vystavená vozidla na náměstí i v zámeckém parku. Ale letos v Krumlově přece jen jedna premiéra bude, budeme parkovat v krásně zrekonstruovaném areálu Port 1560, na dvoře bývalého pivovaru. A pokud bude hezky, tak nám auta i motorky pustí i do pivovarské zahrady.
Máte ještě nějaké místo, kde Křivonoska nikdy nebyla? Nebo vysněné místo, kam byste chtěli zavítat?
Žádný takový sen ani nemám. Kemp, kde startujeme a máme zázemí, má tu výhodu, že je kousek u Hluboké. Takže tam je každý rok cíl. Na Hluboké nás vždy ochotně přivítají a na náměstí máme krásnou diváckou kulisu. Proto třeba ani netoužíme dojet přímo k zámku, ostatně bychom se tam ani do toho parku nevešli. Ideální je pro nás vyjíždět z Křivonosky po vesničkách severním směrem, takže třeba už ten Krumlov je pro nás takové hraniční město, co se týče vzdálenosti. Protože musíme objíždět Budějovice, nemůžeme si dovolit stará auta úplně posílat na velké světelné křižovatky a do tak hustého provozu. Proto bych spíš chtěl navazovat na ty obce, kde nás mají rádi a jsou vděční, že tam Křivonoska zavítá.
OBRAZEM: Stařečci v ráži. Podívejte se na veteránskou rally Křivonoska |
Vy si však tyto vesničky a města umíte hýčkat. Dlouho před konáním je objíždíte, vylepujete plakáty s trasou.
A loni jsme udělali malou botu. Dnes už trasu rallye máme na mapy.cz a kolegu navigace při plánování rallye zavedla trošku jinak, prostě část trasy označil po hlavní silnici a vynechal asi dvě vesnice. Jenže pak nám psala spousta lidí, že na nás čekali a my nikde. Už jsou za ta léta zvyklí. Lidé se sejdou u cesty a na návsích, klidně si tam vezmou stolek, otevřou pivo, přinesou buchty a mají krásně strávený den. To je na té akci krásné a opravdu je to pro Křivonosku specifické.
A dalším bodem, který také definuje tuto rallye, je pravidlo, že se můžete účastnit pouze s autem či motorkou do roku výroby 1945. To chcete udržet, nebo už sílí hlasy, abyste pustili i mladší veterány?
Určitě to chceme zachovat! Chtějí se k nám přihlásit účastníci třeba se Škodou 120 nebo s trabantem. Aby je registrace pustila dále, uvedou rok výroby 1945 s tím, že je vozidlo v krásném stavu, že by byla škoda, aby tam tak hezké vozidlo nejelo (směje se). Jsme ale za takové nadšence rádi, nabídneme jim možnost zúčastnit se jako pořadatel a podílet se na soutěži z druhé strany. Většina pořadatelů takto začínala. Prostě měli stroj, který byl na soutěž moc mladý.
Aut i motorek vyrobených do roku 1945 je pořád ještě hodně?
Pravda, dříve k nám jezdily opravdové skvosty, vzácné vozy a motocykly Laurin a Klement, bugatti, jaguary. Dnes se startovní pole začíná měnit na ty trochu dostupnější vozy – jako jsou třeba předválečné francouzská a americká auta. Vlastnit dnes bugatti je opravdu obrovská investice a jejich provozování je velice náročné. Naopak stálicemi jsou česká vozidla. Meziválečné tatry, škody, aera, pragy a ČZ.
Když investujete do veterána: přehledný manuál od trabanta k ferrari |
Dnes už má statut veterána i Škoda Favorit z přelomu 80. a 90. let. Když má někdo tento vůz a chtěl by se stát členem veterán klubu, přijmete ho?
Ano. Dřív, kdy byl na členství dlouhý pořadník a přetlak, se opravdu brali jen majitelé těch předválečných strojů. Dnes už to tak není, bereme každého, kdo má zájem. A kdo je nám také pak ochotný pomáhat třeba s pořádáním Křivonosky a dalších soutěží a aktivit. Za takového člena jsme rádi. Nedávno u mě zjišťoval informace teprve 12letý kluk, kterého hrozně baví staré motorky a je do toho opravdu zapálený. Jinak budějovický veterán klub má přibližně dvě stě stabilních členů. Pravidelně pořádáme šest a více soutěží a setkání za rok. Také děláme různé zájezdy a exkurze. A máme osm komisařů pro testování historických vozidel.
Jak jste se k předsednictví veteránistů dostal vy sám?
Vezmu to trošku oklikou. Od roku 2003, kdy jsem dodělal naši rodinnou Škodu 450, jsem začal jezdit s partou z Felicia Klubu Jih. A někteří z nich už tehdy vypomáhali rozrůstající se Křivonosce jako pořadatelé. A já začal jezdit s nimi, protože s felicií byste se do závodu nikdy nedostal. Ti staří pardálové to pořád brali jako vlastně nové auto. A pro mě to byla čest, jet Křivonosku byť jen jako mladý pořadatel. Takže jsem tam takto dvacet let jezdil a v roce 2021 to vykrystalizovalo, že jsem se stal prezidentem Veteran Car Clubu ČB zrovna já. Ve vedení veterán klubu i rallye Křivonoska je parta lidí, kteří jsou už dlouholetými kamarády.
Co byste popřál takové legendě, jakou Křivonoska už je?
Do budoucna bych si přál, aby se veterán klubu dařilo, stejně tak i autokempu Křivonoska. Abychom si mohli užít zase nejméně padesát pět dalších ročníků. Sám mám rád klasické automobily a motocykly a doufám, že se ještě dlouho bude lidem ukazovat tato nádherná historie a technický pokrok v oblasti motorismu. Protože už to bude všude jinde bzučet na elektriku.
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
