Mohla se loučit stylově, ale rozhodla se hrát dál. Nyní však tuší, že tato sezona už bude opravdu poslední. „Házená je náročný sport a po každém zápase se dávám dohromady tři dny. Bolí mě celé tělo. Už je to znát. Navíc přemýšlíme o tom, že by se mohla ještě rozrůst naše rodina. Je možné, že skončím,“ tuší.
Pětatřicetiletá Korešová však nelituje, že se nakonec rozhodla pokračovat. „Minulá sezona byla moc úspěšná. Mohla to být třešnička na mojí kariéře, ale házenou mám tak ráda, že jsem si to prodloužila do konce roku. Ale teď už vím, že tuto sezonu dohraji,“ má jasno.
Litovat nemusí hvězdná házenkářka ani celý písecký klub. Korešová je znovu nejlepší střelkyní celé soutěže, kdy nasázela už 97 branek. Druhá Lucie Polomíková ze Zlína posbírala o 19 zásahů méně. „Střílím hodně sedmimetrových hodů, proto dávám tolik branek. Ale je to zásluha celého týmu, bez něj bych to nezvládla,“ tvrdí.
Nejvyšší česko–slovenská soutěž házenkářek je v polovině základní části. Jihočešky drží s vyrovnanou bilancí pěti výher i porážek a jedné remízy šestou příčku, čtvrtou mezi českými celky. Právě to je poslední pozice, která stačí na postup do jarního play off.
„To je znovu náš cíl. Ale myslím, že to bude těžší než loni. Týmy jsou hodně vyrovnané. My bohužel letos chudým dáváme a bohatým bereme, chybí nám body s Hodonínem a Zlínem,“ naznačuje.
Tým se bude učit hrát bez ní
Konec kariéry Korešové každopádně za nějaký čas nastane, a tak se písecký celek musí učit hrát i bez ní. „Už letos jsem věřila, že budu hrát méně, ale vyvrbí se to většinou tak, že skoro nestřídám. Snad se to bude zlepšovat, mladší holky se musí zapracovat do týmu a převzít větší zodpovědnost,“ hlásí.
Po sezoně nastane rozhodování, jestli si bývalá reprezentantka kariéru znovu prodlouží. Rozhodně by to však nebylo ve formě, že by hrála třeba jen domácí zápasy. „Nechtěla bych v tom holky nechat. Buď bych hrála všechno, nebo nic. Po sezoně se sejdeme a vedení se nás ptá, jak to vidíme dál. V Písku většinou respektují naše rozhodnutí a pocity. Tak předpokládám, že by brali i můj konec,“ očekává.
Další pokračování kariéry budou Korešovi řešit také doma. Bývalý ligový fotbalista Štěpán Koreš již svoji vrcholovou kariéru ukončil, a tak může manželce přibližovat své pocity. „Jemu je to asi jedno. Myslím, že to nechává na mně a chce, abych hrála, dokud můžu. Určitě mě nepřesvědčuje k tomu, abych skončila,“ usmívá se.
Koreš dohrával kariéru v mateřském Písku, který nastupuje ve třetí lize. Nyní se začal věnovat bojovým sportům.
„Sportuje dál, fotbal mu chybí. Pomáhá alespoň Čížové v nižších soutěžích. Sport máme v krvi, není lehké skončit. Taky ho všechno bolelo, takže se mu moc ulevilo. Fyzicky je na tom lépe. Vidím, že to po konci bude taky dobré,“ myslí si.
Koreš se věnuje rovněž trénování mládeže. Jeho manželka pomáhá na házenkářských kroužcích. Ona se jako trenérka v budoucnosti však nevidí. „Lákalo by mě to, ale asi by to doma nefungovalo, kdybychom byli oba trenéři. Už se i těším, že nebudu hrát a budu normálně trávit víkendy. Už je to ubíjející. Sice jsem si chtěla udělat základní licenci trenéra, ale teď o tom reálně neuvažuji,“ přibližuje.
Otázkou bude, jaký sport začne naplno dělat jejich čtyřletý syn. „Honí se za míčem. Ale ať se hlavně rozvíjí všemi směry,“ má jasno.