Úspěšně přišít amputovaný palec zpět na ruku se poprvé podařilo týmu plastických chirurgů českobudějovické nemocnice v roce 1995. Tato unikátní operace byla průlomová nejen pro samotnou nemocnici, ale i pro celý Jihočeský kraj, kde se dosud podobný zákrok neuskutečnil.
V té době se na tak náročné chirurgické výkony specializovala jen dvě zdravotnická zařízení v republice – jedno v Praze a druhé v Brně. Dnes patří Nemocnice České Budějovice mezi tři česká replantační centra. Replantace je zákrok, při kterém chirurg přišije úplně či částečně amputovanou část těla.
„Operace trvají často mnoho hodin, většinou v noci nebo o víkendech. Vyžadují sehraný operační tým, speciální nástroje, mikroskop a perfektní zvládnutí mikrochirurgické techniky. Pocit, že jsme vrátili život do části těla, která byla oddělená, je nepopsatelný,“ řekl primář oddělení plastické chirurgie Vladimír Mařík, který před 30 lety replantační program v Budějovicích založil.
Kůže z čela, chrupavka z žebra. Chirurgové v Brně vytvořili pacientovi nový nos |
Za uplynulé tři dekády má Maříkův tým za sebou přes 400 úspěšných replantací prstů, končetin, skalpu nebo ucha. Tyto výkony jsou nejen technicky mimořádně náročné, ale i jedinečné – dávají lidem šanci získat zpět něco, co by jinak bylo nenávratně ztracené. Zároveň díky místnímu traumacentru mají pacienti možnost komplexního ošetření.
Na základě zkušeností s replantacemi se na budějovické plastické chirurgii rozvinul také mikrochirurgický program přenosu volných laloků. To je transplantace tkání, při nichž je pacient zároveň dárcem i příjemcem. Tyto výkony pomáhají při rekonstrukcích po úrazech, nádorech nebo při rekonstrukci prsů u žen po onkologické léčbě.
„Ročně provedeme několik desítek takových složitých rekonstrukcí, čímž pomáháme i dalším odbornostem při řešení komplikovaných stavů a defektů,“ doplnil zástupce primáře plastické chirurgie Pavel Kurial. Díky mikrochirurgii se týmu lékařů podařilo úspěšně ošetřit i závažná poranění velkých cév u malých dětí.
Primář českobudějovického oddělení plastické chirurgie Vladimír Mařík
K těm nejzajímavějším případům z praxe patří například dvě úspěšné replantace skalpu, přišití ucha u devítiletého chlapce nebo záchrana ruky po úplné amputaci u 11leté dívky se současným poraněním pánve.
Zákulisí těchto výkonů je plné zajímavostí. Operační mikroskop má hodnotu srovnatelnou s dobře vybaveným luxusním sportovním vozem, každý mikrochirurgický nástroj stojí tisíce korun a jednorázová šicí vlákna o délce 13 centimetrů s třímilimetrovou jehlou stojí téměř tisíc korun.
Pokud nástroj spadne na zem, je zpravidla zničený. A když vlákno vypadne z nástroje, najít ho vyžaduje nejen trpělivost, ale i velmi dobrý zrak – okem je totiž téměř neviditelné.
Batole strčilo prsty do brusky, lékaři mu museli dva přišívat |
„Na konci takové operace, často po pěti i více hodinách, si odnášíme úžasný pocit, že jsme zlepšili trvale osud člověka. A pak už nás často čeká další den plný operací. Klíčových je prvních sedm dnů, kdy hrozí ucpání cév krevní sraženinou. Pokud je pacient po týdnu v pořádku, víme, že to celé stálo za to,“ doplnil Mařík.
Přestože jsou replantace v porovnání s ostatními zákroky spíše vzácné, pro pacienty jsou zásadní. „Záchrana zdánlivě malé části těla má totiž dopad do fungování pacienta v jeho dalším životě, pracovním i osobním. Klíčový je i vliv na psychiku pacientů a tím i jejich celkové zotavení po úrazu,“ uzavřel ředitel nemocnice Michal Šnorek.
