Ivana Troupová stála v roce 1990 před nelehkým úkolem – roztřídit sbírkový fond na hlubockém zámku. Nová správkyně depozitáře tehdy narazila na balík, jehož obsah jí byl dlouhá léta záhadou. Po třiceti letech rozeznala původní textilní tapety. Ty se po zásahu restaurátorky vrátily na stěny v pracovně kněžny Terezie, jež je součástí prohlídkové trasy Soukromé apartmány.
Celý magazín |
V jakém období zdobily tapety pracovnu?
Podle průzkumů to vypadá, že tam zřejmě mohly být v době poslední přestavby zámku v druhé polovině 19. století. Vyplývá to z charakteru látky a tisku. S tím datováním nám pomáhal významný kunsthistorik Karel Otavský. Usoudil, že podobné typy tapet se vyskytovaly už na konci 18. století. Velké indicie poskytuje právě barevnost a typ tisku.
Můžete popsat, jak ten dekor vypadá?
Jedná se o velmi půvabný motiv na světlém pozadí. Jsou tam znázorněné takové fantaskní asijské krajiny doplněné o florální vzory a ptáčky. Ten dekor mi hodně připomíná právě asijské motivy, které vídám na čínském a japonském porcelánu v zámecké sbírce.
Kdy tapety ze stěn zmizely?
Za totalitního režimu už zámek vlastnil stát a tehdejší vedoucí objektu si vybírali umístění služebního bytu. První komunistický kastelán měl byt v soukromých pokojích Adolfa Schwarzenberga. Jeho nástupce kastelán Beneš si vybral apartmány, kde měla pracovnu kněžna Terezie. Vznikla tam kastelánova ložnice a ta tapeta se tenkrát musela zřejmě sundat.
Uložili ji do skladu, kde jste ji po letech objevila vy?
Když jsem v roce 1990 přebírala funkci správkyně depozitáře, byla tu komplikovaná situace. Sbírky nebyly zpracované a roztříděné. Dnes k tomu máme počítačové programy, ale tehdy se vše ještě zpracovávalo na strojích a byl to mnohem zdlouhavější proces. Sbírkový fond byl opravdu velký. Narazila jsem na skrumáž neoznačených věcí, kterou jsem se snažila roztřídit. Mezi nimi byl veliký špinavý balík. V té době jsem nebyla žádný odborník, ale instinkt mi napovídal, že bych ho měla prozkoumat. Nechala jsem ho spolu s dalšími věcmi uložit do depozitáře.
Kdy na něj došlo?
Současný kastelán Martin Slaba si nepřál, aby se Tereziina pracovna užívala privátně, chtěl do ní rozšířit prohlídkový okruh. Když se místnost připravuje, je potřeba vycházet ze všech podkladů a provést průzkumy starých inventářů. Při nich jsem narazila na portrét Šarloty z Lichtenštejna, který byl nafocený černobíle. Původně jsem si myslela, že visí na stěně se šablonovou výmalbou. Když jsem si tu fotografii zvětšila, rozeznala jsem šev. Po třiceti letech jsem si tak vzpomněla na záhadný balík v depozitáři. Běžela jsem tam, porovnala dekor látky s tím na fotce a ty se shodovaly.
Takže bylo jasné, že tapety visely právě v pracovně kněžny.
Ano, ale nevěděli jsme, v jakém jsou stavu a jestli se mohou vrátit zpátky. Důvodem, proč se tenkrát daly pryč, mohlo být velké poškození. Přijela proto restaurátorka Vendula Otavská, která se ujala konzervátorského průzkumu. Nabízely se dvě varianty. Pokud by tapety byly ve velmi špatném stavu, mohl by se naskenovat dekor a vyrobit kopie. Vyšla ale ta lepší, kdy se po restaurátorském procesu podařilo vrátit tapetu zpátky do života.
Byl to náročný proces?
Ta textilie byla hodně špinavá. Když se restaurátorce podařilo tapetu rozvinout, zjistila podle geodetického plánku místnosti, že z ní chybí jen několik decimetrů čtverečních a po vyčištění ji bude možné rehabilitovat. Po domluvě s kastelánem Slabou a odborníky z Národního památkového ústavu jsme se rozhodli vyplnit scházející místa plombami. A pak už zbývalo navrátit tapety zpátky do Tereziiny pracovny. K tomu jsme potřebovali lidi, kteří mají zkušenost s tímto starým typem textilií. Pomohl nám čalounický mistr Karel Dušek.
Jak to dopadlo?
Čalouník na zeď umístil vyrovnávající měkkou textilii a samotnou tapetu připevnil čalounickými sponkami. Pak už jen chybělo zasadit lišty.
