Strakonický okresní archiv dnes zahájil výstavu o strakonické továrně na barety a fezy. Jedna část expozice se věnuje historii továrny v letech 1899 až 1945. Archiv využil vlastní sbírky a pak materiály podnikových archivů českobudějovického archivu, kde je zejména bohatý fotografický fond. Druhá část představí fezové nálepky, tedy barevné etikety, které se lepily na krabičky s fezy, což byly pokrývky hlavy typické pro islámské země. Nálepky se staly sběratelským artiklem, řekl ČTK autor výstavy Libor Staněk ze strakonického archivu. Expozice potrvá do 31. března.
"Na výstavě je řada novinových článků a kroniky, které pojednávají o různých událostech spojených s továrnou, třeba o stávce dělníků v továrnách na fezy v roce 1933 nebo o velkém požáru továrních budov ve Strakonicích v roce 1935 včetně fotografií, jak to vypadalo po požáru,“ řekl Staněk.
Návštěvníci podle něj uvidí málo známé fotky, které zachycují nejen budovy, ale také zaměstnance, výrobky a záběry z různých výstav, jichž se továrna účastnila ve 30. a 40. letech 20. století.
Jedna celá sekce poukazuje na spojení továrny a sportu. "Asi v rámci propagace barety vyrobené v továrně dali různým sportovním svazům, třeba lyžařům, zápasníkům, krasobruslařům, ale i hokejistům. Na fotografiích z mistrovství světa v hokeji v Praze z roku 1938 je nosí hráči každého týmu," dodal Staněk.
Druhá část výstavy představí fezové nálepky ze strakonického archivu. Fezy se balily do krabiček, na které se lepily barevné etikety a ukazovaly druh a typ fezu. Etikety se staly sběratelským artiklem, protože na každé krabičce byla originální polepka s obrázkem, například zvířetem, postavou nebo panovníkem.
V roce 1984 vznikl ve Strakonicích Klub sběratelů fezových nálepek. "Klub funguje do dneška a my máme to štěstí, že v jednom z našich fondů máme od jednoho sběratele, který už bohužel není mezi námi, jeho sbírku," řekl Staněk.
Světoznámé pletené fezy se ve Strakonicích začaly vyrábět v roce 1812. Zasloužil se o to židovský obchodník Wolf Fürth, který v tomto roce získal oprávnění k obchodu se suknem, vlnou a barvami. Prodávat směl nejdřív jen v Bezděkově. Jeho rodina totiž patřila mezi hrstku německých Židů, kterým byl úředně povolen pobyt na tomto strakonickém předměstí.
Brzy se pustil i do výroby fezů. Našel si dva společníky, kloboučníka Hischmanna, který poskytl dům i s barvírnou, a punčocháře Votrubu. Roku 1827 vznikla společnost Hischmann-Votruba-Fürth. Ještě tentýž rok požádal Fürth o tovární oprávnění. V roce 1829 pro Fürthův podnik pracovalo asi 900 lidí.
Po smrti Wolfa Fürtha v roce 1850 se vedení podniku ujali jeho tři synové. Josef Fürth se nejvíce zasloužil o kompletní mechanizaci provozů. Strakonické fezy se tehdy kromě Turecka vyvážely už také do Egypta, Indie či na Blízký Východ. V roce 1899 vznikla akciová společnost Rakouských továren na fezy se sídlem ve Vídni.
