Slyšíte mě? Buďte v klidu, jdu vám pomoci, ano? Chytněte se toho žebříku, druhého stupínku. Pomalu vás vytáhnu, nebojte se.
Z ledové vody, která má možná jeden stupeň Celsia, vytahuje jeden kamarád druhého. V černém neoprenu leží na ledě a posunuje žebříkem i tonoucím pomalu k sobě na led.
Ve středu bylo na zamrzlé hladině lipenské přehrady rušno. Studenti z oboru záchranář na Jihočeské univerzitě cvičili, jak pomoci tonoucím v zimních podmínkách. Takže i ti, co se „topili“, měli na sobě neoprenový oblek a do ledové vody skákali dobrovolně.
„Je fakt zima,“ uznal při hopsání, kterým se zahříval, Petr Klimeš z Hluboké nad Vltavou. „I když je neopren mokrý, tak přeci jen člověka trošku zahřeje. Když nefoukalo, tak mi voda ani tak nevadila, teď už se ale na břehu zahříváme, jak jen to jde. Dnes je to opravdu za odměnu,“ usmál se student třetího ročníku.
Na podobném kurzu je poprvé. „Měl bych být vystudovaný záchranář. Ale ještě úplně přesně nevím, jestli to budu dělat. Hodně mě baví nemocniční ARO, tam si přijdu asi užitečnější, než na záchrance. Možná bych mohl být na půl úvazku na ARO a na půl úvazku záchranář. Uvidíme,“ zamyslel se jeden ze studentů a pomalu se chystal na svůj další ponor do vody.
Ve středu počasí u Dolní Vltavice bylo opravdu drsné. Pár stupňů nad nulou, foukal silný studený vítr a do toho chvíli pršelo a sněžilo. Studenty prověřilo hodně. „Počasí nám fakt přeje,“ smál se náčelník vodních záchranářů Českého Červeného kříže v České Krumlově Milan Bukáček, který na vše dohlížel.
Poté, co se studenti odešli převléct, zahřát čajem a najíst, přišla na řadu armáda. „Taky půjdu do vody, bude to ostré dneska,“ zachmuřil se jeden z vojáků, když ještě z tepla pozoroval zamrzlé Lipno.
Střídali se vojáci i piloti
Krátce po jedenácté hodině dopoledne se do vzduchu vznesl vojenský vrtulník Sokol. Piloti napřed prozkoumali terén, obkroužili okolí a už klesali k předem připravené díře pár desítek metrů od břehu. Tady se už „topil“ jeden z vojáků a čekal, až se k němu spustí na laně z vrtulníku jeho kolega.
Sokol kroužil nad Lipnem více než hodinu, střídali se jak piloti, tak i zhruba dvacítka vojáků. Ti nacvičovali záchranu tonoucího z výšky pěti a pak i deseti metrů.
„Terén je nepříznivý především v tom, že tu nemáme moc referenčních bodů. A kdyby se opravdu taková událost stala, tak to bude na otevřeném prostranství a tonoucí bude pravděpodobně vysílený dál od břehu. Lokalizace toho člověka je náročná. I samotné visení je těžké,“ uvedl kapitán vrtulníku Michal Scherks.
Armáda nacvičuje záchranu lidí pravidelně. Nejen z vodní hladiny, ale v lese či na skalách. „Počasí nás dnes nijak zvláště neovlivňuje, možná trošku vítr. Visíme v protivětru, ale například viset s větrem v zádech je trošku náročnější z důvodu stability vrtulníku,“ doplnil Scherks, který sice nad vodou na Lipně létal už několikrát, ale nad ledem měl ve středu premiéru.
Záložáci zkoušeli plavat pod ledem
O pár dní dříve cvičili na Lipně i vojáci z jednotky aktivní zálohy 25. protiletadlového raketového pluku ze Strakonic. Ve spolupráci s vodními záchranáři si vyzkoušeli situaci, když se pod člověkem na zamrzlé vodní ploše proboří led a on se ocitne pod ním.
„Úkolem vojáků bylo ponořit se do vody, uplavat několik metrů pod ledem a vynořit se ve druhém otvoru,“ nastínil velitel strakonické jednotky aktivní zálohy kapitán Michal Štoural.
Svobodník Michal Zadražil se v tak ledové vodě ocitl poprvé v životě. „Nohy byly celkem v pohodě, horší bylo ponoření hrudníku a obličeje,“ popsal své první dojmy. „Nejtěžší pro mě bylo vylézt z vody a zvyknout si na okolní mrazivý vzduch,“ dodal.
Přestože je zkušeným plavcem, uplavat několik metrů pod ledem mu připadalo nekonečné. „Chvílemi jsem pochyboval, jestli plavu správným směrem. Pod ledem bylo málo světla, skoro nic jsem neviděl,“ popsal Zadražil.