V tělocvičně, s telefonem u ucha nebo v hasičském oblečení. Tak většina přátel zná Michala Nováka. Jako jedna z nejvýraznějších osobností v bojových uměních na jihu Čech odmala sám aktivně závodil, reprezentoval v mládežnických kategoriích i mezi dospělými. Zažil parádní kariéru, která ještě nemusí být u konce.
Poslední roky už se však 42letý Novák soustředí hlavně na jiné záležitosti – vlastní školu bojových umění, která v sedmi oddílech klubu Gladiators gym čítá přes 500 členů. Dále také pořádá galavečery a jiné turnaje. Nově mu přibyly i povinnosti prezidenta České Muaythai Asociace. „Znamená to spíš společenské postavení,“ ujišťuje.
Sport byl pro rodáka z Českých Budějovic odmala koníčkem číslo jedna. Sám rád vzpomíná, že v jeho dětství nebylo tolik rušivé elektroniky jako dnes, a tak s kamarády po škole vyzkoušel všechny možné sporty, které se zrovna daly dělat.
Zvrat nastal v jeho 12 letech, kdy ho spolužák poprvé vzal na taekwondo. „Bojová umění se mi vždycky moc líbila díky hollywoodským trhákům s Jeanem-Claudem Van Dammem. Zkusil jsem snad všechny tehdejší kluby v Budějovicích. Snažil jsem se pochopit principy bojového umění,“ uvedl.
V taekwondu postupně zvyšoval své mistrovské stupně, vyhrával mistrovství republiky, objížděl i mezinárodní soutěže. Dostal se postupně i ke kickboxu.
„To už byl víc boj, což mě fascinovalo asi nejvíc. Získal jsem nějaké úspěchy, dostal jsem se i k thajskému boxu nebo k MMA. Plnil jsem si klukovský sen, že jsem chtěl ovládat všechna bojová umění,“ potvrdil.
První souboj zvládne Novák určit přesně, od roku 1993 bojoval přes dvacet let. Sám z řádky úspěchů vybírá jako ty tři největší: stříbrnou medaili z mistrovství Evropy, bronz ze světového šampionátu (obojí v taekwondu) a titul mezinárodního mistra republiky v kickboxu.
Dobře si pamatuje i na ten prozatím poslední. V roce 2016 na mistrovství Asie v MMA svůj zápas prohrál. Předtím ho však v kariéře výrazně přibrzdilo zranění ze souboje na světovém šampionátu ve Španělsku.
„Cítil jsem se ve vrcholné formě. Ve druhém kole jsem ale narazil na šikovného soupeře, který mě trefil z otočky patou do obličeje. Zlomil mi lícní kost, zarazil mi celou podočnici do obličeje. V tu chvíli to člověka zastaví. Měl jsem už dvě děti, práci. Vyžadovalo to operaci, mám v obličeji titanovou dlahu. Změnilo mě to ze závodníka na trenéra. Už jsem nebyl schopný se vrátit do plného tréninku,“ přiznává.
Tou dobou už fungovala Novákova škola bojových umění, kterou založil s Davidem Jeřábkem v roce 2007 na budějovickém výstavišti. „Předtím jsem takový sen neměl. Bavily mě akce, všude jsem chtěl být. Ale v Gladiators gym jsem se obklopil skvělými lidmi, dělali jsme závody, akce, soustředění, tábory. Sport zasahuje do společnosti ve všech vrstvách. Pro výchovu mládeže je vliv sportu velmi důležitý. Děti jsou díky němu odolnější, vyhýbají se jim i psychická onemocnění,“ zamýšlí se.
Kdejaký tatínek podává trestní oznámení
Za necelých dvacet let fungování klubu jeho šéf dokáže pojmenovat, jak se vyvíjejí jeho svěřenci, a to hlavně ti nejmladší.
„Nevidím špatný vývoj mládeže, naopak. Dnes jsou úplně jiné možnosti. Hlavní problém je, že děti negativně ovlivňují rodiče, a to včetně mě. Většina z nás to ví, ale nedokáže si to odpustit. Zjednodušeně řečeno, dáváme dětem bonbony, i když nemusíme,“ srovnává.
„Chceme jim dopřát až moc. Děti jsou rozmazlené, i trenéři se bojí dostat svěřence trochu z komfortní zóny. Kdejaký tatínek na ně pak podává trestní oznámení a podobně. Změnila se generace rodičů, ne dětí,“ shrnuje.
Od ledna přibyla Novákovi další funkce. Stal se prezidentem České asociace thajského boxu. „Zatím se do toho dostávám postupně. Když jsem dal vlastní kariéru stranou, tak jsem o něčem takovém uvažoval. Není to příliš honorovaná pozice, spíš to dodává jisté společenské postavení,“ porovnává.
Když povoláním hasič mluví o své kariéře, ještě ji sám nechce považovat za uzavřenou. „Lidé z mého okolí mě občas popíchnou. Pořád mě to láká. S vrstevníky trénuji ve skupině a oni si plní sny, když je dokážu připravit na zápas. Je to někdy až asketické, ale mění jim to život,“ přibližuje.
Řadu snů si už však splnil, a to nejen těch sportovních. „Párkrát už jsem se zastavil a řekl si, že jsem o tomhle vlastně snil. Vzpomněl jsem si i na bonmot – dejte pozor, aby se vám nesplnily všechny vaše sny. Protože pak si říkáte, co dál?“ uvažuje.
Jeho dny jsou však zpravidla tak naplněné, že na velké přemýšlení ani nemá čas. „Vytížení mám obrovské. Jsou dny, kdy chodím spát o půlnoci a vstávám ve 4.30 hodin. Denně mám běžně klidně 80 hovorů, řeším desítky e-mailů. Jsem na to zvyklý, ale hlavně díky lidem kolem mě beru život jako jízdu. Při tom mám dál svoje sny. Chtěl bych cestovat, lákají mě i různé extrémy. Se sportem jsem toho projel dost, ale to je většinou v režimu hotel – hala. Jinak jsem velký Šumavák, chtěl bych si tam užívat všechna roční období,“ sní.
Pořádají galavečery
Novákův rukopis nesou také galavečery bojových sportů, které se dlouhé roky konaly v českobudějovickém KD Gerbera, případně naposledy na výstavišti.
„Jsem jeden ze zakladatelů. Dali jsme to dohromady s Lukášem Ašenbrylem a Davidem Jeřábkem. Máme za sebou asi 25 galavečerů, začali jsme dřív než Oktagon a další organizace. Naučili jsme diváky na jihu Čech chodit na bojové sporty a fandit domácím. Budeme v tom pokračovat, i když teď víc cílíme na amatérské bojovníky. Tam je ve finále vždy výsledkem úsměv. Jmenuje se to Jihočeská liga bojových sportů a už jsme uspořádali přes deset akcí, vždy s více než třiceti zápasy. Podmínky zajistíme profesionální, ale je to pro amatéry,“ uzavřel.
