Měl to být úklid na trhu, místo toho se pod rouškou boje proti „psychošmejdům“ upekl kšeft, který nemá obdoby.
Nová pravidla znamenají milionové výpalné a pro ty nejzranitelnější – postižené děti a seniory – ztrátu péče. Ministerstva mlčí a přihrávají vyvoleným malou domů. Nová pravidla pro psychoterapii si u státu vylobbovala Česká asociace pro psychoterapii (ČAP) a udělala z pomoci lidem v nouzi luxusní zboží. Výsledek je zdrcující. Pro začínající terapeuty likvidační podmínky, pro neziskovky konec služeb a hrozící kolaps péče v sociální oblasti. Zatímco se plní kapsy soukromých vzdělavatelů, stát vytvořil systém, který popírá základy odborného vzdělávání.
Pokud chce člověk od roku 2026 pracovat jako psychoterapeut na živnost, musí si připravit milion korun a dvanáct let života. Podmínky přitom postrádají logiku. Státu stačí jakýkoliv magisterský diplom, třeba z japonské filologie nebo politologie. Skutečným sítem je až následný soukromý výcvik, který si zájemce musí koupit u vybraných organizací. Státní bezplatná alternativa přitom neexistuje. Kdo chce být psychoterapeutem, musí podstoupit vzdělávací proces výrazně delší, než mají lékaři. Situace připomíná stav, kdy by si chirurg musel licenci k operování povinně koupit u soukromé firmy, jinak by mu stát zakázal přístup k pacientům.
Klacky pod nohy vlastním lidem
Největší absurditou celého zákona zůstává fakt, že na nově nastavená pravidla doplatí i ti, kteří za nimi stojí. Podle informací z terénu nové podmínky paradoxně nesplní ani řada stávajících členů samotné asociace ČAP. Tito odborníci se po letech praxe ocitnou v jednom pytli s těmi, proti kterým asociace tak hlasitě bojuje. Již tak řídká síť terapeutů od července 2026 ještě víc prořídne. Z oboru tak zmizí i zkušení profesionálové, pro které je tato drahá administrativní hra prostě nepřijatelná.
Pro běžného občana to znamená konec dostupnosti péče. Mladý člověk, který chce pomáhat lidem, si svou praxi otevře nejdříve v jednatřiceti letech. S milionovým dluhem za školení zapomene na vlastní bydlení i založení rodiny. Takových nadšenců bude minimum, takže pomoc v regionech a v neziskovkách prostě nebude. Odborná péče se stane výsadou bohatých ve velkých městech.
Ministr kývl a zmizel
Psychoterapie se rozrůstá mimo svou vymezenou působnost a chce do svého absurdního vzdělávacího režimu zahrnout i umělecké terapie. Ty jsou dle zákona samostatnými obory. Prezidentka Mezinárodní asociace uměleckých terapií (MAUT) PaedDr. Mgr. Marie Beníčková, Ph.D., DT se snaží této svévoli zabránit. Narazila však na zeď arogance, když se snažila věc řešit s ministerstvem. Zatímco s vyvolenou asociací ČAP úředníci Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) běžně jednají, hlasy ostatních odborníků jsou ignorovány. Teprve když se věc dostala k ministru Juchelkovi, došlo k setkání. Trvalo sice jen pět minut, ale ministr během nich uznal, že by stačila jediná věta ve vyhlášce potvrzující samostatnost uměleckých terapií.
Naděje však rychle pohasla. Ministerstvo později oficiálně odvětilo, že věc není v jeho gesci. Beníčková se proto obrátila na Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO), kde se připravuje nařízení vlády o obsahu živností. I zde by stačila jediná věta vylučující umělecké terapie z poradenské psychoterapie, jak to ostatně stanoví samotný zákon. Úředníci však odmítají do rozpracovaného předpisu zasahovat a odkazují na připomínkové řízení. Do dění se proto museli zapojit poslanci a senátoři, kteří se snaží úřednický alibismus prolomit. „Jsme svědky rezignace na lidskou důstojnost v přímém přenosu. Jsem znechucená z toho, jak je dnes obtížné zamezit rozpínavosti jedné vybrané asociace. Na vlastní kůži jsem zažila, že ministerstva neřeší nic, co je přímo neohrožuje, a problém si přehazují jako horký brambor,“ říká PaedDr. Mgr. Marie Beníčková, Ph.D., DT.
Akreditace jako byznys neziskovek
Podle Beníčkové nejde o kvalitu péče, ale o zisk neziskovek, které si z akreditací udělaly byznys. Lobbisté se nyní snaží pod vliv poradenské psychoterapie násilím natlačit i arteterapii či muzikoterapii, aby mohli zpoplatnit i jejich vzdělávání. „Pro mnoho lidí se zdravotním postižením jsou umělecké terapie jedinou skutečně dostupnou a funkční formou odborné podpory. Jakékoli administrativní omezení tohoto oboru se přímo promítne do zhoršení kvality jejich života,“ varuje Lukáš Karnet z Národní rady osob se zdravotním postižením.
Odborná pomoc jen pro majetné
Existenční obavy vyjádřil i předseda Asociace muzikoterapie (MAUT) Petr Škranc, který jako muzikoterapeut na vozíku pracuje v neziskovém sektoru s lidmi s nejtěžším hendikepem. „Muzikoterapie u lidí s postižením má své nezastupitelné místo. Tam, kde selhávají slova, dorozumíme se hudbou. Spadnout pod takto nastavenou psychoterapii by bylo pro takovou neziskovku jako je Klára pomáhá v Brně, kde pracuji, konec dostupnosti péče,“ upozorňuje Petr Škranc. Pokud stát nepovolí sevření vyvolených organizací, bude odborná pomoc dostupná už jen pro ty, kteří na to mají. Stát přihrál monopol těm, kteří na něm vydělají, a obětoval ty nejzranitelnější. Situaci lze změnit tím, že „stát nedovolí nezákonné jednání a zajistí dodržení zákona, tedy že umělecké terapie nebudou podléhat nesmyslně nastaveným podmínkám vzdělávání v psychoterapii,“ uzavřela Beníčková.
