Tehdy třináctiletý hoch František Pevný a pozdější filmový promítač si show živě připomínal až do své smrti. Poutavě vyprávěl o dávné návštěvě ansámblu Buffala Billa neboli plukovníka Williama Fredericka Codyho, jak se strůjce i majitel pořádající společnosti Buffalo Bill‘s Wild West ve skutečnosti jmenoval.
Vzpomínání nadšeného Brňana v roce 1986 zachytili Miroslav a Jaroslav Čvančarové v publikaci Když u nás byl Buffalo Bill, která je dodnes neobyčejně cennou připomínkou představení o „nejúchvatnějším vojenském dramatu: bitvě u Little Bighornu“ v Brně.
A jistě i díky této spanilé evropské jízdě 800 kostýmovaných účinkujících i 500 koní, předvádějících výjevy z Divokého západu, komik Vlasta Burian složil a zpíval v písni Amerika: „Co Buffalo Bill vrazil do kobyl, za to by si dneska koupil automobil. Kovboj na koni už se nehoní, ačkoliv mu fordka nevoní.“
Obří aréna a indiáni v ulicích
Do Brna dorazily tři vlakové soupravy s celkově asi padesátkou speciálních vozů Codyho show o sobotním časném ránu 11. srpna 1906, když už předtím chystané dvouhodinové „představení jediného kontinuálního čísla“ zmínil patrně veškerý brněnský německý i český tisk. Takže se u tehdy ještě nepostaveného hlavního nádraží, zhruba v prostorách dnešního pátého nástupiště, začali první čumilové scházet už v pět ráno a v šest z nich už byl ucelený dav.
Vlak přijel ještě před rozedněním a do sedmé ranní z něj Buffalův personál vyvedl všechny koně a vyložil materiál. Na ohromném vojenském cvičišti v Králově Poli, které tehdy sahalo až k Žabovřeskám, začali pak zaměstnanci ihned stavět arénu pro 12 tisíc diváků se stanovým městečkem, zatímco „hlavní národopisné těleso“ dopřálo Brňanům reklamní průvod městem.
Kdo byl Buffalo Bill
|
„Plakáty, vlaky, vozy, policajti, spálené obědy. Brněnské ulice jsou dnes ve vzrušení, v mnohých domácnostech se ani nevařilo. Kluci mají po ulicích živé indiány,“ popsaly atmosféru Lidové noviny a německý tisk vypočítával „skupinu asi jednoho sta indiánů, a navíc Mexičanů, Tatarů a Japonců, s jejich svéráznými, věrohodně působícími kostýmy, díky nimž bude mít Brno dlouho na co vzpomínat“.
Což 80 let poté dokázal právě také František Pevný, kterého však i s jeho kamarády prý nejvíc zajímali černoši. Nicméně ohromnou senzaci budil celý až kupodivu spořádaný a ukázněný průvod doprovázený po stranách strážníky na koních, ubírající se a sledovaný tisícihlavým davem až ke královopolskému „Exerzierplatzu“, tedy zhruba do těsného sousedství dnešní Veterinární univerzity.
„Všichni účastníci měli pěkné kroje a vůbec nepřipomínali komedianty,“ popisoval Pevný kozáky v různobarevných uniformách s beranicemi, pestře pomalované indiány se štíty, luky i jinými zbraněmi v rukou a vozy s velkými nápisy na plachtách a bočnicích.
„V čele průvodu jely na koních dvě dívky – kovbojky, vlajkonošky, a jiná jízdní dvojice nosiček praporů celý zástup uzavírala. Šaliny, či jak u vás říkáte tramvaje, nemohly jet, protože za průvod se navíc připojily houfy dětí a velké skupiny dospělých. Počet koní se vůbec nedal odhadnout a vím, že celá Nová ulice (dnešní Lidická, pozn. red.) byla tak silně znečištěna koňským trusem, že městští metaři měli potom co uklízet,“ vyprávěl Pevný.
Nová zastávka, sirotci zdarma
Po dobu Buffalovy Wild West Show město dokonce u arény zřídilo speciální tramvajovou zastávku. A na té za mimořádného návalu Brňanů vystoupil i třináctiletý kluk, který velmi obdivoval usilovnou práci stavěčů, jimž zbudování pěti asi 20 či 30 metrů dlouhých stanů s asi deseti menšími celtovými přístřešky coby šatny, noclehárny a jídelny netrvalo ani dvě hodiny.
„U pojízdných pokladen se vlnily nekonečné fronty. Vpředu na tribuně řečnil člověk a jiný to překládal do němčiny, další pak předváděli jen na ukázku různé kousky, například cviky s lasy a koňmi,“ uvedl Pevný.
Spojení s jižní Moravou
|
Vzpomínal také na ohromné množství píce, které koním přivezli od místních obchodníků, na obří kotle nad otevřenými ohništi, v nichž kuchaři vařili pro personál stravující se u venkovních stolů, na napnutá lana, pod kterými s kamarády proklouzl bez placení, zatímco chlapci z brněnského sirotčince se mohli dívat rovněž zdarma, „avšak s plným souhlasem samotného šéfa tohoto hipocirkusu“.
„A řeknu vám jedno! Skoro každý den přepravovat stovky lidí a koní, zajistit jim jídlo a krmivo, převážet celý fundus, sestavovat a demontovat arénu se vším všudy a ještě k tomu podávat veřejnosti historický obraz starého Západu, věřte, že to byl přímo zázrak! “ neskrýval pak brněnský promítač nadšení ani ve svých 92 letech, protože „tolik různorodých cizinců pohromadě, černochů a indiánů, jsem viděl jen ve filmech, jichž jsem za 65 let aktivní práce v brněnských kinech odpromítal nesčetné množství“.
„Surové zacházení se zvířaty“
František Pevný si nakonec v celém svém vyprávění spletl jen počet čtyř či pěti dnů s představeními Buffalovy show, protože ve skutečnosti se odehrála pouze tři. V sobotu dvě, tedy za denního světla ve 14 hodin první, v osm večer pak při elektrickém osvětlení druhé a v neděli 12. srpna jediné odpolední, po němž personál ihned začal s demontáží. Na mnoho zklamaných Brňanů se tudíž nedostalo.
Kromě brblalů, kteří marně toužili po vstupenkách, si přisadily i noviny Moravská orlice, které napsaly, že při show „se často zachází se zvířaty a lidmi surově“, a Spolek na ochranu zvířat podal dokonce veřejný protest kvůli krutému chytání a hromadným pádům koní. Pevný ovšem dosvědčoval, že žádného krocení koní ostnatými pásy a střílení živých holubů si při zmíněné show nevšiml.
Když Buffalo Bill pálil v Přerově na bizony. Město si připomene show z roku 1906 |
Naprostá většina diváků však byla nadšená a opěvovala Buffalo Billa i jeho odvážné muže za to, že pro poznání západního pomezí Nového světa za 20 let putovních vystoupení po Evropě nikdo ještě tolik neučinil.
„Buffalo Bill není jen ředitelem zábavního podniku, ale zosobněním hrdiny se srdcem na pravém místě,“ napsaly německé noviny Tagesbote aus Mähren und Schlesien. Obdivovaly také jeho obchodní zdatnost, byť „vstupné, které požaduje, není právě nízké“, i nebývale disciplinované výkony „udržované na přiměřeně uměleckém stupni“, díky nimž poskytuje show podívanou, jakou ani v budoucnosti nic podobného nenahradí.
„Scény z dějin Západu překonávají známé knihy a ilustrace. Plukovník Cody si může být jist úspěchem. Neboť i ti návštěvníci, kteří s pochybami očekávali prostoduché artistické vystoupení, dali nakonec najevo své uznání,“ uzavřel svou chválu dobový novinář.
