Mašlaň zemřel předminulý týden pouhý den po 93. narozeninách. S hokejem začínal v Prostějově, jeho jméno je však spjato hlavně s Brnem. Se zdejší Rudou hvězdou, později ZKL, mezi lety 1955 a 1966 vládl tuzemskému hokeji.
Sám Mašlaň přitom nepatřil mezi nejzářivější hvězdy. „Visel plakát, že hraje Kometa. A na něm: Bubník, Danda, Pantůček, Vaněk… a jiní. Franta se na mě otočil a říká: ,A jiní – to jsme my!’,“ popsal na pondělním pohřbu v Brně humornou momentku další obránce z mistrovské éry Jaromír Meixner. „Oni byli hvězdy a my dělníci. Ale věděli jsme o sobě. Oni nás uznávali, protože bez nás by jim to nešlo,“ dodal muž s „pouhými“ pěti tituly.
Mašlaň svou roli přijal. V kabině, kde se mu při prvním vstupu podlomila kolena, pochopil, že jeho cestou nebude okázalost a dokonalé hokejové umění. „Moje záchrana bude pracovitost,“ řekl si tehdy. Věděl, že nikdy nebude lepší než Bubník nebo Vaněk, ale může vytvořit podmínky, aby oni rozhodovali zápasy. Tak fungovala zlatá Rudá hvězda – jako namazaný stroj, jehož byl Mašlaň důležitou a hlavně spolehlivou součástí.
V obraně si s Meixnerem rozuměli beze slov. „On byl levák, já pravák. Když trenér Láďa Bouzek změnil dvojice, všechno si sedlo. Franta zůstal vlevo, já šel vpravo. Věděli jsme, kdo co udělá. Když jeden udělal chybu, druhý zaskočil,“ líčí Meixner. Zároveň opravuje Mašlaňovu starší vzpomínku, že kvůli němu hrál v obraně „přes ruku“. „Možná sezonu předtím s Honzou Kasperem, ale když jsem přišel já, hrál už nalevo. Tam nebylo co řešit.“
V šatně s Bubníkem se mi podlomila kolena, vzpomíná oslavenec Mašlaň |
Zvenčí mohl Mašlaň působit uzavřeně, skoro plaše. U rozhovorů se zdráhal, že není tím důležitým. Za dveřmi kabiny to však byl jiný muž. „Když jsme se scházeli jako veteráni, rozjel se. To byla zábava, když vytáhl historky starých Zbrojnošů,“ usmál se Meixner.
Mašlaň přitom mohl být i tenistou, v mládí byl vicemistrem republiky dorostenců. „Na tenis proti němu bych si netroufl. Trénovali jsme tehdy v Pisárkách a byly tam jen dva kurty. Hned po tréninku je obsadili ti, co to opravdu uměli. Franta byl vynikající, hrával s ním Vašek Pantůček. My bažanti bychom jim mohli maximálně tak sbírat míčky,“ vzpomíná Meixner.
Za titul večeře a do Jugošky k moři
Mašlaň ale dal přednost hokeji. I k olympijské nominaci v roce 1960 do Squaw Valley přistupoval typicky – bez velkých slov. Nehrál, ale účast bral jako obrovskou čest. Stejně skromně mluvil i o jedenácti titulech. Radost ano, ale bez patosu. „Za titul byla tehdy nanejvýš dobrá večeře,“ zmiňoval.
František Mašlaň v dresu Rudé hvězdy Brno
„Ještě jsme potom jeli na dovolenou do Jugošky k moři. Tenkrát to tak bylo, nebylo co řešit. Na hradě byla společná večeře, chvíli jsme táhli Brnem s titulem a v létě jsme mohli za odměnu k moři,“ doplnil na pohřbu parťákovu vzpomínku Meixner.
Po sezoně 1966/1967 Mašlaň z Brna odešel, protože zkrátka cítil, že je čas. „Kdo neumí odejít, dělá chybu,“ shrnul lakonicky před osmi lety.
Po kariéře pracoval s mládeží v pedagogicko-psychologické oblasti, utíkal do přírody na Vysočinu a zůstal věrný Kometě jako tichý divák na tribuně. Na slávu si nepotrpěl, ani když mu byl vyvěšen dres pod strop haly.
Legendy, dlouhá řada titulů i temno. Co víte o hokejové Kometě? |
V pondělí se s ním přišli rozloučit někteří bývalí spoluhráči, rodina, přátelé i fanoušci. Z aktuálního vedení a hráčského kádru Komety na pietní akt nedorazila žádná ze známých tváří včetně majitele klubu Libora Zábranského.
Kometa na Mašlaně zavzpomínala už při pátečním domácím utkání proti Třinci, kdy vyprodaná arena na minutu ztichla a pohledy směřovaly k vyvěšenému dresu s číslem dva. „My pracovití jsme nebyli zvyklí na pocty,“ říkával Mašlaň. „Ale bez nás by to nešlo.“
