Zpráva o tom, že se motocyklová Grand Prix opět pojede v Brně, Abrahama překvapila i potěšila. Čtrnáct let byl zvyklý se na domácí závod chystat jako jezdec, a přestože kariéru ukončil před šesti lety, chystá se zas.
Až se silné stroje na brněnské dráze po pěti letech znovu rozezní, bude u toho jako komentátor TV Nova. „Pro nás jako pro televizi to bude veliké,“ vyhlíží pětatřicetiletý brněnský rodák závodní víkend na domácí trati, připadající na 18. až 20. července.
MotoGP 2025 v Brně: program, výsledky, kde sledovat Velkou cenu ČR |
Ještě příští víkend odkomentuje závod v Německu, a pak už se s technikou a celým ansámblem přesune domů.
Termín se blíží. Těšíte se?
Musím říct, že prožívám hodně obdobné pocity, jako když jsem ještě závodil, a tak odpovím stejně, jak jsem odpovídal během kariéry. Hodně se těším a zároveň z určitého pohledu netěším.
Pořád ve vás klíčí obavy o to, aby brněnský víkend, pro vás doslova a do písmene domácí, dopadl co nejlépe a hlavně byl zdárně za vámi?
Dřív jsem míval velký respekt z všudypřítomných médií, z velkého tlaku, z nadměrného množství akcí se sponzory, ze všeho kolem domácí Grand Prix. Teď jsem na straně médií sám, zase bych to rád pojal co nejlépe, a je to cvrkot.
Co všechno divákům nabídnete?
Hlavně velké pódium, z něhož budeme komentovat. Nechci prozrazovat všechny detaily, rozhodně to ale bude velké a hektické. Na inspekci přijede vedení TV Nova, aby se na místě podívalo, jestli všechno děláme dobře, a my i bez ohledu na to chceme fanouškům u obrazovek poskytnout to nejlepší.
Karel Abraham
|
Jakou roli v tom máte vy?
Komentuji závody, pohybuji se v paddocku jako reportér, z velké části se starám o propojení různých věcí v zákulisí. Na Nově jsme to pojmenovali tak, že jsem vedoucím projektu MotoGP ve vysílání na stanici Nova Sport. Komentuji společně s Vaškem Svobodou, velmi zkušeným borcem, na startovním roštu dělám rozhovory, zastávám toho víc. Na závody cestujeme ve velmi omezeném počtu a musíme být flexibilní.
Jste tedy rád, že je Brno zpět?
Nečekal jsem to a beru návrat jako skvělou věc pro fanoušky motorismu, pro Českou republiku, pro turismus. Myslím si, že Brno letos může trhnout rekord v návštěvnosti. Nebylo by to překvapení, první rok k tomu přímo vybízí.
V jakém smyslu?
Fanoušci jsou nažhavení u nás i v zahraničí. Plánují si cesty na závody, třeba by chtěli vyrazit do Německa nebo Rakouska, ale tam už byli. Teď si řeknou: Hej, co si zajet raději do Brna? I pro MotoGP je návrat Masarykova okruhu super. Všichni jsou rádi, těší se a kvitují, že se akci povedlo dostat zpět. I já.
Pojďme mluvit o vaší nové práci. Je pro vás snadné přijít za jezdci, s nimiž jste během kariéry soupeřil, a zpovídat je?
Je to úplně super! Pokládám jim otázky nejen před kamerou, ale můžeme si promluvit i po vypnutí mikrofonu. Dozvím se díky našim vztahům věci, které by jezdci možná někomu jinému neřekli. Musím jen potom dvakrát zvážit, co mohu říct v přenosu a co si mám nechat pro sebe, abych nevykecal něco citlivého. To by mi příště už nic neřekli. (úsměv)
Komentujete rád v češtině, nebo byste se lépe vyjádřil anglicky?
Pravdou je, že určité věci, hlavně ty technické, jsem byl zvyklý pojmenovávat v angličtině. S mechaniky jsem mluvil jenom anglicky. Občas se musím s předstihem zamyslet nad tím, jak se česky řekne to, o čem chci mluvit, nebo se zakoktám v polovině věty. Člověk vykládá, vykládá, dojde k pointě a zjistí, že tápe. To není příjemné. (úsměv)
POHLED: Talent, či Padája? Uměl Abraham závodit, nebo byl protežovaný?![]() |
Sice už šest let nezávodíte, ale pořád je vám jenom pětatřicet let. Nenapadá vás, o kolik byste měl život snadnější, hlavně jasněji nalajnovaný, kdybyste pořád ještě jezdil na motorce?
Asi bych neřekl „jenom“ pětatřicet, s tímto věkem bych byl v MotoGP nejstarší. Francouzi Johannu Zarcovi je o rok méně a už se mluvilo o tom, jestli nebude kvůli věku končit.
Chybí vám závodění?
Byla to velká součást mého života a do značné míry mi chybí. Jsou tam ale taky věci, po nichž se mi rozhodně nestýská. Podstupoval jsem náročnou fyzickou přípravu, zažíval jsem hodně bolesti, pády i frustraci z toho, když jsem neměl dobrou motorku. Stres během závodního víkendu byl velký. Už jsem mluvil o tom, že ho pociťuji zase, ale ubývá. Přijedu na závody a nemusím se trápit tím, jestli bude pršet, nebo svítit sluníčko, jaký vítr předpokládá předpověď počasí. Sednu si a komentuji, co vidím.
Zazávodíte si ještě někde?
Ne, závodit nechci a nikdy už nebudu. To období mám za sebou. Jsem materialista, takže kdyby za mnou někdo přišel s nabídkou, pokusil bych se ji co nejlépe zhodnotit, ale to se nestane.
Jak to myslíte?
Pár nabídek jsem dostal. Vyslechl jsem si sumu a řekl si o dvojnásobek. Čekal jsem, že navrhovatel řekne ne, což se také stalo. (směje se) Z toho kolotoče jsem už vypadl, a kdybych se do něho měl vracet, muselo by to být za mimořádných podmínek. Takové těžko někdo dá.
I šest let po skončení kariéry jezdí Karel Abraham pravidelně na motorce. Mimo jiné to souvisí s jeho prací televizního komentátora.
Jinak ale na motorce, soudě podle fotek na sociálních sítích, sedíte často.
Samozřejmě. Při závodech objíždím trať v rámci novinářského kolečka, jsem ambasadorem značky Ducati a účastním se jejích akcí. Máme i VIP klientelu, součástí programu bývá také výuka jízdy. Jedu s klientem, před ním nebo za ním. Svezu se i rychle, mám rád rychlé zákazníky, nad 300 kilometrů v hodině se dostávám často, ale nejedu naplno.
Proč jste po kariéře zůstal spojený právě s Ducati, na níž jste jezdil během své poslední sezony?
Ten poslední rok s tím nemá nic společného. Poblíž mého bydliště v zahraničí žije člověk, který akce pro Ducati organizuje a oslovil mě. Vyzkoušel jsem, co to obnáší, bylo to dobré, choval jsem se dobře ke klientům, oni byli spokojení a začal jsem dostávat další a další nabídky. Teď už jsem ambasadorem Ducati na smlouvu.
Domluvíte se italsky?
Rozumím, ale pokud si nedám pár panáků, tak nemluvím. (směje se) Spíš se nedomluvím, než domluvím, což je handicap. S dobrou italštinou bych měl víc otevřených dveří.
S koncem ještě počkej, další šance přijde, slýchá znechucený Abraham![]() |
Když se ohlédnete za svým posledním rokem v MotoGP, jste rád, že přišel před diváky, a ne až v „covidovém“ roce 2020, kdy se sportovalo ve složité době před prázdnými tribunami?
Tehdy jsem byl svým způsobem rád, že nebudu absolvovat další rok v týmu Avintia. Museli jsme do něj přinášet peníze a výsledky byly katastrofální, stejně jako materiál byl katastrofální a tým absolutně nefungoval. Byl jsem rád, že nám vypověděli smlouvu, my jsme to beztak chtěli udělat taky. Je pravda, že v dalším roce po mně jel Zarco v Avintii dobře, ale on dostal podporu a mechaniky přímo od Ducati, o čemž mně se ani nesnilo. Takže tohle dopadlo v rámci možností dobře, jenom bohužel byl covidový rok náročný v tom, že jsem seděl doma a točil palcema na rukou. Sice jsem měl něco předdomluveného, ale v pandemii nebylo možné dělat vůbec nic. Pořád by bylo lepší závodit než nemít nic. Vím o spoustě lidí, co z covidu vymáčkli dobrou kariéru, já jsem mezi ně nepatřil.
Ve volném čase jste si ale splnil sen a odjel jste na Rallye Dakar.
Vyrazil jsem se tam jen podívat, to je rozdíl, nezávodil jsem. A bylo to na začátku roku těsně před vypuknutím covidu. Když to vezmu zpětně, říkalo se, že už na Dakaru měli lidé příznaky onemocnění, které jsme pak poznali celosvětově, ale v té době to ještě nikdo neřešil.
Tehdy vám bylo třicet. Letos je vám o pět let víc a vylezl jste na Mount Everest, nejvyšší horu světa. Je to záměr, že si tyto milníky dávkujete po pěti letech?
Je to obyčejná náhoda, a jak jsem říkal, na Dakar jsem si nejel plnit sen závodit na něm. Sledoval jsem ho jako divák. Stejně tak mám hodně dalších nápadů a vizí, jenom o nich veřejně nemluvím. Naštěstí o sobě můžu říct, že hodně věcí dělám pro zábavu, jinými slovy že to, co dělám, mě baví a naplňuje.
Pobíráte výsluhu, něco jako důchod, od společnosti Dorna, která závody MotoGP organizuje?
Takový režim nemáme. Jak přestaneš závodit na motorce, musíš si najít svoji cestu.
Vy jste si ji našel, nebo pro vás byl šok z kolotoče vystoupit?
Něco jsem vydělal, něco investuji, pracuji pro TV Nova, pro Ducati, nestěžuji si. Během covidu jsem se musel zamyslet, to ano. Měl jsem výdaje a téměř žádné příjmy. Ztracený jsem byl spíš pracovně. Že bych věděl, co budu dělat do smrti, tak to ani náhodou... a nevím to vlastně doteď. Třeba budu napořád komentovat, kdo ví.
A další výzvy po zdolání Everestu? Co třeba uběhnout maraton?
Uvažoval jsem o ironmanu, tedy kombinaci plavání, kola a běhu. Bohužel mi vadí voda v nose, což se může zdát lidem legrační, ale je to tak, a hlavně neumím závodním stylem plavat. Musel bych se to naučit.