„Není to tak, že bychom někdy chtěly činnost obou organizací ukončit. Pokud by to ale bylo proto, že by nás klienti nepotřebovali, protože by se našel lék, jak nad touto nemocí vyhrát, tak se rády této práce vzdáme. Není nic důležitějšího než zdraví člověka,“ říká koordinátorka obou subjektů Ivana Drobiszová.
Se svým manželem – majitelem Komety – fond před devíti lety založila Renata Zábranská po setkání s autismem v rodině. Její kolegyně Drobiszová se tehdy v hokejovém klubu věnovala marketingu. Síly spojily předloni.
Jde o ryze ženskou sílu. Projekty Komety s charitativním podtextem totiž zastřešuje pět žen, tedy stejný počet, jako má jedna formace na ledě. „Záměr to určitě nebyl,“ usmívá se Zábranská.
Připouští však, že o zapojení do činnosti ve fondu a spolku pod modrobílou vlajkou Komety se vždy zajímalo víc dívek a žen. „I asistenti či dobrovolníci, kteří nám pomáhají při našich aktivitách, jsou většinou ženy. Ale neříkám, že se někdy neobjevil i muž. Loni jsme navázali spolupráci se dvěma studenty, kteří nám vedli některé volnočasové aktivity, další nám při nich pomáhají jako asistenti u dětí. Především u nás však pracují ženy, to ano,“ vypráví.
Souhra v týmu funguje
V současnosti registruje NF Kometa na jižní Moravě bezmála 300 dětí a dospívajících s autismem. „Bohužel tento počet stále stoupá,“ konstatuje žena hokejového bosse.
NF Kometa nabízí rodinám, kterým tato diagnóza vstoupila do života, materiální a finanční pomoc související s výchovně-vzdělávací oblastí. Organizuje kulturní, sportovní a zábavní akce pro své klienty a spolupodílí se na financování a přípravě jednotlivých terapií a aktivit pod hlavičkou spolku Modrá pomáhá. Jsou to i sociálně aktivizační služby pro lidi s autismem, příměstské tábory, víkendové pobyty, semináře, workshopy a jiné.
„Oblíbené u mnoha rodičů jsou víkendové pobyty. Třídenní akce s nabitým programem nejen pro děti a dospívající, ale také pro rodiče, kteří si tak mohou odpočnout. Péče o děti s autismem je mnohdy vyčerpávající a je to ‚práce‘ na 24 hodin denně,“ připomíná Drobiszová.
Místo, kde ticho zní zvláštně. Autistům radí nálepky, dospělí si říkají „děcka“ |
Oceňuje souhru, jaká v ženském týmu panuje. „Velký dík patří kolegyním Lence Staníčkové, Adéle Ročkové a Františce Dvořákové, speciálním pedagožkám, které mají veškeré terapie na starosti. Hlavně ony přijdou nejvíce do kontaktu s těmito dětmi,“ vyzdvihuje. „Za sebe musím říct, že co se týče kolektivu, funguje nám to skvěle. Ač se říká, že pracovat pouze v ženském kolektivu je náročnější, u nás to neplatí,“ pokračuje koordinátorka komeťácké nadace už v odlehčeném tónu.
Naplňuje ji vědomí, že může přinést něco hezkého do života lidem s těžkými osudy. „Rodiče nás oslovují samozřejmě z toho důvodu, že potřebují pomoci s péčí o své děti. Mnohdy se ale rozhovor na první schůzce rozvine v hlubší konverzaci, kdy se nám svěřují se svými starostmi, které je sužují. Když pak z rodičů cítíte, že jim alespoň trošku usnadňujete jejich těžký život nebo u dětí postupně sledujete posuny ve vývoji, uvědomíte si, že to, co pro ně děláte, je důležité a má smysl. Ta práce vás pak naplňuje,“ uvědomuje si Drobiszová.
