Rychlost, jakou jihokorejský prezident Jun Sok-jol v úterý zrušil vyhlášení stanného práva, může vyslat signál o křehkosti demokratického systému nejen do sousední KLDR, ale i do Ruska a Číny. ČTK to v rozhovoru řekl vedoucí katedry mezinárodních vztahů a diplomacie na University College Prague Jan Polišenský. Pro prezidenta Juna bude v případě potřeby těžší reagovat na případnou hrozbu, nebude to tak rychlé.
Prezident Jun chtěl podle Polišenského vyhlášením stanného práva patrně reagovat na případné hrozby ze strany KLDR a rovněž na vnitropolitický vývoj poslední doby. Stanné právo totiž usnadňuje vládnutí a Jun by mohl rychleji nasadit armádu. Jenže prezidentův krok zvrátil parlament, po jehož hlasování musel stanné právo zrušit.
"Navíc sílí hlasy po jeho odvolání parlamentem. Tímto způsobem byl odvolán prezident Ro Mu-hjon v roce 2004, jehož ale později Ústavní soud reinstaloval, a prezidentka Pak Kun-hje v roce 2017," připomněl Polišenský.
Prezident vyhlásil stanné právo v krátkém televizním projevu, v němž slíbil "vymýtit síly, které napomáhají KLDR, a bránit demokratický ústavní pořádek". Opoziční Demokratickou stranu, která ovládá parlament, obvinil ze sympatií vůči Severní Koreji a paralyzování vlády svou protistátní činností. Podle Polišenského, který je odborníkem na země východní Asie, je vztah k severnímu sousedovi hlavním politickým tématem. "Otázka rozdělení je stále živá a řada rodin je dodnes rozdělená do obou zemí. Hodně lidí to vnímá tak, že ve dvou státech žije jeden národ," řekl expert. Korejský poloostrov je rozdělený po příměří, které bylo podepsané po korejské válce v roce 1953. V KLDR od té doby vládne totalitní režim, v Jižní Koreji fungoval vojenský režim až do demokratizace v 80. letech. Po ní tam je prezidentský systém, v němž je prezident hlavním představitelem výkonné moci, který řídí zahraniční politiku, je hlavním velitelem ozbrojených sil a má značné pravomoci.
Jižní Korea se podle experta nikdy nevzdala myšlenky, že rozdělení je jen dočasné, a dělala vstřícné kroky k tomu, aby se mohly jednou obě země sjednotit. "Postavila železnici na hranice, postavila průmyslový komplex Kesong a snažila se s KLDR propojit. Část obyvatelstva si stále myslí, že jde o dočasné rozdělení. Jde ale o to, jak to udělat, aby ke sjednocení mohlo dojít," řekl Polišenský. V minulosti si Jižní Korea prošla různými fázemi vztahu ke KLDR, současný prezident razil cestu pozitivnějších vztahů a snažil se je budovat. Jihokorejci například v minulosti, když severního souseda sužovaly hladomory, posílali potravinovou pomoc, protože nechtěli připustit, aby umírali "jejich příbuzní". "KLDR toto však vždy zneužila pro svoji agendu," poznamenal Polišenský.
V současnosti nevidí vztah obou zemí jako kritický a kroky KLDR vnímá spíš jako symbolické. Mnohem napjatější byla situace po roce 2010, kdy KLDR potopila fregatu Čchonan. Následovalo uzavření Kesongu, přestřelky na hranicích a severokorejské jaderné testy či testy balistických raket.
KLDR se přidala aktivně na stranu Ruska ve válce na Ukrajině a Jihokorejci se podle Polišenského mohou obávat toho, že využijí později zkušenosti v potenciálním konfliktu s Jižní Koreou. "Ta to vnímá tak, že by napětí na severní hranici mohlo eskalovat. KLDR nebyla 70 let ve válce a teď se může něco přiučit. Soul jako ekonomické centrum s mnoha miliony lidí je jen 50 kilometrů od hranic, blízko pro dolet bezpilotních dronů i pro dostřel děl. Útok na Soul může ohrozit světovou ekonomiku," uvedl Polišenský. Upozornil také na to, že velení armády by v případě ozbrojeného konfliktu převzaly USA, což je relikt z doby po korejské válce. Přítomnost jednotek USA v Jižní Koreji slouží i jako součást jaderného odstrašení směrem ke KLDR i Číně.
Junova snaha možnému nebezpečí nějak čelit však podle Polišenského neuspěla, a to i proto, že korejská společnost je silně rozdělená, podobně jako je tomu v jiných zemích. Na jaře zvítězila v parlamentních volbách současná opozice. "Společnost se v Koreji razantně proměňuje. Rozevírají se sociální nůžky, bohatí jsou ještě bohatší, střední třída chudne a nižší ještě více, tudíž vládne nespokojenost. Velký tlak na pracovní nasazení se moc nelíbí mladší generaci, což všechno možná vyústilo v to, že si chtěl prezident vládnutí zjednodušit," míní odborník.
