S pitvou Brno předběhlo Prahu. Před 430 lety šla pod skalpel mladá „čarodějka“

První pitva na Moravě se odehrála před 430 lety, tedy 28. listopadu 1594, v opuštěné kapli svatého Štěpána mučedníka vedle tehdejšího špitálu malomocných. „Kostelík u chorobince, založeného roku 1384 markrabětem Joštem v Brně na Křenové ulici, byl tehdy, jak patrno, již zrušen a používán asi jako márnice špitálu,“ uvedl Gustav Gellner v knize Životopis lékaře Borbonia a výklad jeho deníků.

Dnes v těchto místech stojí pobočka Úřadu práce, v minulosti se tam nacházel i útulek pro staré a zchudlé m욝any nebo vojenský špitál.

Na rozdíl od té pražské nebyla brněnská pitva tak „mediálně“ sledovaná, proto se o ni nedochovalo tolik informací. Její přesný průběh i to, kdo přihlížel, zůstává tajemstvím. Z kroniky, do které o události udělal zápis městský radní a lékárník Georg Ludwig, se nicméně ví, že na stole tehdy skončila mladá služebná brněnského prýmkaře Benjamina Hellera. Ten provozoval staré textilní řemeslo, které se zabývalo výrobou střapců, třásní, rozet a mnoha dalších ozdobných výrobků.

Lidé nám říkají, že jsme lepší pohřebáci, líčí patolog. Přitom pracuje s živými

Žena svůj život pravděpodobně ukončila sama. Traduje se, že Heller se jí ujal už jako malé dívky, když její matka zemřela při porodu a otec odešel z města. Po Hellerově smrti se ji jeho manželka, která dívku neměla moc v lásce, pokusila provdat za bohatého muže, její srdce však patřilo někomu jinému. Jejich vztahu nebylo přáno a vdova po prýmkaři mladou služebnou obvinila z čarodějnictví. Aby se vyhnula soudu, skočila sama do studny. Její milý na památku prý nechal vyrobit sochu, která se dodnes nachází v samotném centru Brna v ulici Orlí na Domě u Kamenné panny.

Jiná verze nicméně popisuje dívčin osud odlišně. Z nejasných důvodů jí prý setnul hlavu kat. „…o pitvě, kterou Grynaeus, bezpochyby jako první v Brně, provedl na mrtvole ženštiny, saté asi pro utracení plodu, nebo nekřtěňátka,“ uvádí Gellner.

Každopádně zmíněný proveditel pitvy byl absolventem basilejské univerzity a žákem významného dánského anatoma a botanika Gasparda Bauhina. V Brně Grynaeus působil jako městský doktor a teprve v roce 1600 se přesunul do Olomouce, kde zůstal čtrnáct let až do své smrti.

Pitvalo se celé tělo, z vědeckých důvodů

A jak tehdy „řezání do mrtvol“ vypadalo? „Pitvy byly zaměřené spíše anatomicky, tedy ke zkoumání stavby lidského těla. Patologické nálezy, tedy choroby, se řešily spíš přidruženě. To znamená, že se pitvalo opravdu celé tělo. Pouze v případech, kdy bylo třeba zjistit příčinu většinou násilné smrti, byla prováděna pitva, které se v dnešní době říká soudní. Těch se ale za celé toto období uskutečnilo jen několik, spočítat by se daly na prstech. Církev to totiž neviděla ráda,“ popisuje Miroslav Hirt z Ústavu soudního lékařství ve Fakultní nemocnici u svaté Anny.

Anatomické divadlo. První veřejná pitva v Čechách trvala čtyři dny

V současné době se provádějí pitvy anatomické (zejména k výuce na vysokých školách), patologicko-anatomické (k objasnění různých chorob a ověření správnosti léčení), zdravotní (ke zjišování příčiny úmrtí zemřelých mimo nemocnice) a již zmíněné soudní (u lidí, u kterých vzniklo podezření, že smrt způsobil někdo jiný).

Ačkoliv nejslavnější českou pitvu provedl Ján Jesenský v roce 1600 v pražské Řečkově koleji na těle odsouzeného oběšence, úplně první podrobně popsaný zákrok na našem území se připisuje Jakubovi Kamenickému už v roce 1555. V dopise svému příteli zmiňoval, že pitval mrtvolu člověka, který byl dlouho nemocen a zemřel vodnatelností. V české historii nicméně existují například i záznamy o pitvě krále Jiřího z Poděbrad, který zemřel v roce 1471