Regenerativní zemědělství se po letech vědeckých pokusů i praktického uití jeví jako monost, je můe pomoct řeit některé problémy konvenčního zemědělství a dopadů klimatické změny. Klíčovým benefitem je schopnost ukládat uhlík v půdě. Podle Karla Klema, který se v Ústavu výzkumu globální změny AV ČR zabývá ekologickou fyziologií rostlin, mohou takto hospodařit zemědělci kdekoliv, ale nejprospěnějí je to v suích oblastech či suích letech. Větí uitek z něj patrně budou mít na těích půdách, kde je potenciál ukládání uhlíku větí, řekl ČTK.
Regenerativní zemědělství spočívá v tom, e minimálně pracuje s půdou, neoře se na ní a stále na ní něco roste, i kdy zemědělec sklidí hlavní plodinu. Spolupráce s farmami i samotné pokusy trvají několik let a přináí dobré výsledky. "Při dobré praxi není problém uloit dvě tuny uhlíku na hektar ročně," uvedl Klem. Vědecké pokusy podle něj ukázaly, e zaorávání organické hmoty či hnoje je pro ukládání uhlíku velmi neefektivní.
Zemědělci se s vědci pustili do experimentu proto, e za posledních 100 a 150 let intenzivního zemědělství kleslo mnoství uhlíku v půdě přiblině o polovinu. Přitom se jedná o prvek, který ovlivňuje úrodnost a také zadrování vody. To jsou v době klimatické změny, v ní nejen české zemědělce suuje častějí sucho, zásadní parametry. Půda je při regenerativním hospodaření výrazně odolnějí i proti erozi. "Výsledky na farmách vycházejí velmi slibně jak z hlediska zlepení půdního prostředí, tak z hlediska půdního mikrobiomu. To jetě před pár lety nebylo jasné," řekl Klem. Mikrobiomem vědci označují společenství vech mikroorganismů, které v půdě ijí.
Zemědělci, kteří se do regenerativního zemědělství pustili, si obvykle změnu chválí. "I kdy to trvá dva, někdy i čtyři roky, ne se výnosy vrátí na úroveň, na jakou byli zvyklí. Do určité míry jim to kompenzují nií náklady a u se začínají objevovat firmy, které zprostředkovávají uhlíkové kredity za ukládání uhlíku v půdě," vysvětlil Klem.
Výhody hospodaření si podle něj uvědomili hlavně sedláci v suích oblastech, kde měli vysoké náklady, ale výnosy byly často nedostatečné. "Tohle je pro ně varianta, jak se adaptovat zejména na zvyující se problémy se suchem. Větina z nich si uvědomuje e přechod na regenerativní zemědělství se neprojeví okamitě, při chybách to můe trvat i více ne pět let, a proto se také někteří zatím nedostali tam, kam chtěli," řekl Klem.
Příklady dobré praxe se postupně roziřují mezi dalí zemědělce, mnoho z nich vak zůstává k novým technologiím skeptických, připoutí Klem. Přiznává také, e výzkum je poněkud pozadu za praxí. "Stále se snaíme hledat principy, v některých případech si jetě nevíme rady," řekl Klem. Problematické je například vyuití těké mechanizace ve vlhkých letech, které můe půdu na několik let pokodit. Trvalý vegetační pokryv půdy také můe nahrávat kůdcům.
