Justice nechybovala, když nařídila ústavní výchovu dívky, kterou otec manipuloval proti matce. Otcovu stížnost zamítl Ústavní soud (ÚS). Potvrdil, že ústavní výchova vždy představuje až poslední možné řešení. Připadá však v úvahu, pokud se prokáže narušení psychosociálního vývoje dítěte kvůli manipulativnímu působení, které vedlo až k rozvoji syndromu zavrženého rodiče. Nález je dostupný na webu soudu.
"K umístění nezletilé do ústavní výchovy došlo v mimořádně závažném případě a nebylo nijak ukvapené," uvedla mluvčí soudu Kamila Abbasi.
Pisatelem stížnosti byl otec dívky, jíž je nyní 12 let. S její matkou se rozvedli. Okresní soud Plzeň-město loni poslal dívku na jeden rok do ústavní výchovy. Otci nařídil psychoterapii, matce společnou terapii s dcerou. Ústavní výchovu potvrdil Krajský soud v Plzni.
Otec ve stížnosti označil nařízení výchovy za nepřiměřený zásah do soukromého a rodinného života. Stěžoval si také na to, že se s dcerou může stýkat jen hodinu za týden.
Ústavní soudci stížnosti nevyhověli. Zdůraznili, že ústavní výchova vždy představuje poslední možné řešení. V situaci, kdy jeden rodič dítě manipuluje natolik, že zavrhne druhého rodiče, je však ústavní výchova přípustná.
"Za takové situace i při vědomí skutečnosti, že umístění dítěte do ústavní výchovy je nejkrajnějším možným řešením, bylo nutné rozhodnout tak, jak učinily obecné soudy," stojí v nálezu soudkyně zpravodajky Dity Řepkové.
Tříčlenný senát ÚS nebyl při rozhodování jednotný. Soudce Jan Wintr zaujal odlišné stanovisko. "Závěr o otcově snížených rodičovských kompetencích je opřen v podstatě jen o to, že negativně ovlivňuje vztah dcery k matce, což je sice velmi nežádoucí chování, ale umístění dcery na dlouhou dobu do ústavní výchovy se mi nejeví jako přiměřená reakce státu," napsal ve stanovisku. Za chybu označil také to, že krajský soud dceru sám nevyslechl.
