Podléhá tetování módním trendům?
Určitě. V devadesátkách to byly tribaly, pavučiny, lebky a podobné věci. Kolem let 2005 až 2010 měli lidi v oblibě lvy, růže, lapače snů, nekonečna, rozfoukaná peříčka, odkvetlé pampelišky ... Na nějakou dobu se pak stal oblíbený watercolor. V poslední době přichází trend patchwork. To znamená, že na sobě máte spoustu jednotlivých pidi věcí. Do toho se trošičku cpe i to, že mladí lidé mají tendenci si každé tetování dělat u jiného tatéra. Dřív si našli jednoho, který jim seděl a u něj zůstali. Teď mají tendenci to střídat a navštívit spoustu studií ve spoustě městech.
Většina tatérů má styl, kterému se věnuje. Jak moc je důležité si najít ten svůj?
Vždycky je super, když si každý svůj styl najde. Posouvá ho to dál, když pořád dokolečka dělá v jednom duchu. Zatímco když děláte různé druhy prací, tak si myslím, že ta kvalita zůstane na stejné úrovni. Třeba ze začátku je to těžší, protože konkurence je dneska hodně velká, a aby si člověk našel klientelu, musí ze začátku dělat všechno. I když to jsou často věci, co tatéři nemají rádi – nápisy, tribaly, nekonečna a podobně. Každý ten styl je i jinak těžký. Začátečník nemůže začít hned s realistikou, to je taková ta nejvyšší úroveň v tetování. Každý musí začít od základu, kdy se učí linky, stínování a vybarvování. Pak přijde na to, co mu nejvíc sedí.
Co odlišuje tatéra od dobrého tatéra?
Asi jako v každém odvětví píle anebo talent. Jsou tatéři, kteří na sobě pracují, každý rok chodí na kurzy kreslení nebo různé jiné workshopy, jezdí do ciziny načerpávat zkušenosti a opravdu se tomu věnují. A pak jsou i lidi, kteří mají talent. Ti toho tolik nepotřebují. Vyloženě si najdou svůj styl, který je originální a něčím nový, anebo to, co dělají, dělají fakt dobře a mají na to vlohy, takže nepotřebují tolik píle. Ale je i spousta lidí, co začnou anebo chtějí být tatéři, ale nic pro to nedělají a jen se tak prezentují, něco zkouší a my to tady pak opravujeme.
Na co musí lidi myslet, když si chtějí nechat tetování přetetovat?
Každý udělá chybu a určitě je dobré, pokud něco chtějí předělat, najít si tentokrát kvalitní studio. Protože většinou pokud chcete něco předělat, nebyla první volba úplně dobrá. Pak je dobré prostudovat si styl, který daný tatér dělá a pobavit se s ním. Je dobré mít nějakou vizi, ale je to hlavně o konzultaci. Protože tatér ví, co jde a co nejde přetetovat. Častokrát jsem zažil, že někdo přišel, měl černý flek na ruce a chtěl přes to mandalu. Ne všechno jde a pokud se to má podařit, je nejlepší vybrat vhodný motiv. Tatér sám musí vědět, jestli to zvládne. Je to i o jeho sebereflexi. Spoustu tatérů vám řekne: jo, v pohodě, já to předělám. Ale pak to nezvládnou.
Tetuje šest let, dostal se až do New Yorku a klienty má na dva roky dopředu |
Jste nervózní, když víte, že tetujete člověku do kůže a všechno, co uděláte, mu tam zůstane?
Jsem dost sebekritický. I když mám zveřejnit nějakou svojí práci, dívám se na to třeba tři dny a šestkrát si to ještě rozmyslím. Nervózní jsem pokaždé. Samozřejmě pokud je to něco, co jsem tetoval už vícekrát, jsem do jisté míry sebevědomý, protože motivy se opakují nebo jsou podobné a většinou pracuji ve svém stylu. Ale vždy mám strach, protože to člověk může pokazit. Myslím si, že vás trošičku žene dál, protože se pak víc soustředíte a motivuje vás k lepším výkonům. Když jdu tetovat něco, co jsem nikdy nedělal, jsem z toho dost vyklepaný a cítím tu zodpovědnost, že to bude mít ten člověk napořád.
Z čeho máte největší radost a co naopak netetujete?
Každý tatér má určitě radost, když chce klient něco v jeho stylu, sednou si spolu a rozumí si. Já to mám třeba, když někdo přijde a řekne, že chce vytetovat něco z filmu Vetřelec nebo třeba hororové motivy a burtonovky. A když za mnou přijde někdo a chce tetování, které vyloženě není v mém stylu, anebo vím, že ho nezvládnu v takové kvalitě, tak ho odkážu na kolegu, kterému věřím. Pokud by mělo jít o nějaký morální blok, tak ten nemám. Nosit to bude on.
Jak zvládáte tetování velkých motivů, které trvají i několik hodin?
Je to, jako když si jde hrát dítě se stavebnicí. V podstatě prvních pět až šest hodin si fakt hraju. Pak přijde krize. Začne vás bolet hlava a oči, protože se dlouho soustředíte na malé místo. Trpí u toho i záda a ruce. Ale pořád to balancuje s tím, že tu svoji stavebnici chcete poskládat.
Začínal na starém zubařském křesle a tetovat se učil z videokazety z Německa |
Může se tetováním živit i někdo, kdo není kreativní?
Paradoxně v dnešní době není problém se uživit, i když nemáte žádné výtvarné nadání. Řada mladých tatérů si vystačí s tím, že zvládne úplně primitivně vytetovat nápis a jednoduchou kytičku. Za celou svoji kariéru nemusí nic nakreslit, protože si zvládnou všechno stáhnout z internetu. Pro zkušené tatéry je to demotivující. Zvládáte v podstatě tvořit obrazy a někdo po vás chce nápisy.
Mělo by mít tetování nějaký význam?
Češi častokrát hledají nejlevnější a nejrychlejší termín. A tady se to bije s tou otázkou, protože řeší, že je to na celý život a že by to teda mělo mít nějaký význam, ale pak vlastně řeší nízkou cenu. Většinou to ale je u prvních dvou tetování. Když toho pak mají víc, tak si klidně nechají vytetovat víčko od Nutelly. Osobně si myslím, že jde o módní doplněk a je to hlavně o tom, jestli se mi to líbí. Je to, jako když se mi v obchodě líbí boty, tak si je koupím.