Ukrajinské rodiny, které uprchly ze své země kvůli ruské invazi v únoru 2022, mají nyní v podstatě stejné potřeby jako ty české. Zahrnují kvalitní bydlení, dostupné vzdělávání pro sebe a děti i dobrou zdravotní péči. Jejich naplnění je však těžší. ČTK to řekla Barbora Antonová z brněnského vzdělávacího spolku Vesna, který od začátku války ukrajinským uprchlíkům pomáhá. V souvislosti s ruskou agresí jich do Brna přišlo více než 20.000.
V prvních měsících po začátku ruské invaze mnoho ukrajinských rodin v Brně čekalo, že se budou moci brzo vrátit, uvedla Antonová. Hlavním zájmem uprchlíků bylo sehnat si bydlení, jakoukoli práci, zajistit dětem školky, školy. "Poskytovali jsme materiální pomoc a neformální poradenství ve všech možných životních situacích. Po několika měsících vzrostla poptávka po kurzech češtiny, kroužcích pro děti, relaxačních a komunitních aktivitách. Vybudovali jsme širokou nabídku aktivit zaměřených na vzdělávání i volný čas. Všechno bylo otevřené všem, díky tomu vznikaly přátelské vazby s Čechy i dalšími cizinci, což nepochybně urychlilo začlenění uprchlíků do běžného života," uvedla Antonová.
Po několika měsících, kdy už bylo jasné, že se Brno a jižní Morava stane domovem desetitisíců nových obyvatel, začal spolek nabízet specializovanější služby. Pozvaní odborníci z firem například představovali různé aspekty pracovní trhu. Většina lidí, kteří utekli před válkou a Brněnsku zůstali, si našla zaměstnání a bydlení. "Zdálo by se to jako jednoznačně pozitivní věc, jenže často jde o bydlení velmi nekvalitní a práci hluboko pod jejich kvalifikací," poznamenala Antonová.
Podle ní jsou dnešní potřeby ukrajinských rodin stejné jako českých, jejich naplnění je však těžší. "Nemají stejnou sociální podporu, občas se potýkají s nepřátelským chováním veřejnosti a bohužel i některých úřadů a zaměstnavatelů. Na úřadech i v dalších strukturách narazíte na lidi, kteří jsou velmi ochotní, i na ty, kteří pouze hledají způsoby, jak řešení oddálit či znemožnit," uvedla Antonová. Ukrajinci podle ní dobře ukázali slabá místa českého systému. "Jejich zkušenosti jsou totožné se zkušenostmi například romské menšiny, a sice diskriminační jednání některých úředníků, nedostatek respektu ve zdravotnictví, nepřipravenost škol na jakoukoli odchylku od průměru a podobně," míní Antonová.
Na druhou stranu vnímá, že ihned po vypuknutí války se do pomoci zapojilo mnoho obyčejných lidí. Ukázalo se podle ní, že občanská společnost je rychlejší než instituce. "Samosprávy se snažily také, ale vždy bylo velmi znát, jestli je v rozhodující pozici člověk, který dokáže vnímat potřeby doby a správně a rychle na ně reagovat," uvedla Antonová. Časem podle ní začala intenzita pomoci klesat a velká část odpovědnosti se přenesla na neziskové organizace a různá občanská uskupení.
Ukrajincům dlouhodobě pomáhá i spolek Brno pro Ukrajinu. "Asi rok po invazi jsme konstatovali, že akutně nejpotřebnější jsou i z našeho pohledu právě lidé, kteří na Ukrajině zůstali a aktivně ji brání. Kromě udržování materiální sbírky pomoci jsme proto začali také plést maskovací sítě, které na Ukrajinu dodáváme, a rozjeli finanční sbírky na nákup specializovaného materiálu pro frontové zdravotníky," sdělil za organizaci David Konečný. Ukrajinské menšině by podle něj pomohlo i to, kdyby představitelé státu výrazněji projevovali vděčnost za to, že Ukrajina brání i český způsob života. "Dále by se Česko mělo daleko více angažovat v kybernetickém boji s Ruskem a ruskými dezinformacemi a aktivněji postihovat proruské aktivity," míní.
