Ústavní soud (ÚS) dnes zamítl stížnost ženy, která nesouhlasila s rozhodnutím Nejvyššího soudu (NS) zprostit obžaloby matku dítěte, se kterou se stěžovatelka dostala do konfliktu. Rozepře vyústila v potyčku a vážné zranění starší ženy. Ta v ústavní stížnosti fakticky napadla rozhodnutí o zproštění obžaloby a dožadovala se svého práva na účinné vyšetřování. Trestní soudy rozhodovaly sedmkrát, což podle ÚS svědčí kromě jiného o tom, že věci věnovaly mimořádnou pozornost. Ústavně zaručené právo poškozené na účinné vyšetřování samotným zproštěním porušeno nebylo.
Ústavní stížnost směřovala proti rozsudku NS z loňského února, jenž přinesl rozuzlení konfliktu z roku 2020. Tehdy se dvouleté batole na odrážedle zastavilo v jedné z brněnských ulic v blízkosti auta starší ženy, která se s matkou dítěte dostala do rozepře. Vyústila v potyčku, kdy seniorka podle matky napadla batole stažením z odrážedla, načež ona reagovala strčením starší ženy. Seniorka upadla a zranila se.
Verze obou účastnic konfliktu se však rozcházely. Zatímco matka trvala na tom, že s ní žena mluvila vulgárně a ona chránila své dítě, stěžovatelka popírá, že by dítě napadla, což ji také nikdo nedokázal. Tvrdí rovněž, že s matkou jednala klidně a kultivovaně. Trestní soudy o obžalobě rozhodovaly opakovaně, ve věci padlo sedm soudních rozhodnutí. Justice matku nejdříve potrestala podmínkou, verdikt ale zvrátil Nejvyšší soud s tím, že šlo o nutnou obranu.
Následovala ústavní stížnost, v níž stěžovatelka argumentovala závažným procesním pochybením ze strany krajského soudu. ÚS se případu věnoval, ale ženě nevyhověl. "Při rozhodování o ústavní stížnosti poškozené nemá Ústavní soud přezkoumávat každé tvrzené pochybení orgánů činných v trestním řízení, pokud jde svou povahou o izolované chyby či ojedinělá opomenutí v řízení jinak vedeném s náležitou péčí," uvedl soudce zpravodaj Zdeněk Kühn.
Trestní soudy rozhodovaly sedmkrát v rozmezí dvou let a pěti měsíců, což podle Kühna svědčí o tom, že nenastaly významné průtahy, i o tom, že trestní soudy věnovaly celé věci mimořádnou pozornost a provedly veškeré myslitelné důkazy. "Stěžovatelka nicméně kritizovala, že krajský soud bez dokazování změnil klíčový skutkový závěr (o fyzickém útoku stěžovatelky na dítě obviněné) a právě z něj pak Nejvyšší soud dovodil splnění podmínek nutné obrany. Ústavní soud však tomuto postoji stěžovatelky nepřisvědčil," doplnil soudce.
Soudce Milan Hulmák uplatnil odlišné stanovisko. "Krajský soud i Nejvyšší soud provedly zásadní posuny ve skutkovém stavu. Zatímco městský soud uvěřil skutkové verzi stěžovatelky a krajský soud vyšel částečně z verze stěžovatelky a částečně z verze obviněné, Nejvyšší soud již vyšel plně z verze obviněné. Žádná z těchto změn přitom nebyla provedena bez porušení procesních předpisů, ani řádně odůvodněna," míní. K zásahu do stěžovatelčiných práv podle jeho názoru došlo.
