K výběru opatrovníka pro člověka s omezenou svéprávnosti nesmí justice přistupovat formalisticky, naopak by měla vzít v potaz jeho přání. Ustanovení veřejného opatrovníka, například městského úřadu, je až poslední možností, plyne z aktuálního nálezu, o kterém Ústavní soud (ÚS) informoval na webu.
Ústavní soudci se zabývali situací muže, jemuž Okresní soud v Mladé Boleslavi v řízení o omezení svéprávnosti stanovil nejprve procesního opatrovníka - advokáta a poté veřejného opatrovníka - město. Soud neviděl v mužově rodině a blízkém okolí nikoho, kdo by roli mohl splnit. Rozhodnutí potvrdil krajský soud i Nejvyšší soud.
"Obecné soudy se v této věci otázkou jmenování vhodného opatrovníka stěžovateli nezabývaly dostatečně pečlivě. Soudy nevyvinuly žádné významné úsilí, aby zjistily, zda se v okolí stěžovatele nenachází příbuzná, blízká či spřátelená osoba splňující podmínky pro výkon funkce opatrovníka, které stěžovatel důvěřuje, a která je schopna a ochotna opatrovnictví vykonávat," uvedla mluvčí ÚS Miroslava Číhalíková Sedláčková.
Město se stalo veřejným opatrovníkem i přesto, že v řízení dalo zřetelně najevo, že tuto úlohu plnit nechce. "I když jeho souhlas není nutný, lze za této situace jen stěží předpokládat, že poskytne stěžovateli efektivní ochranu jeho práv a oprávněných zájmů. Ostatně sám stěžovatel se v dovolání i v ústavní stížnosti vyjádřil, že si toto řešení nepřeje. Přání opatrovance je třeba zohlednit, a to i v případě nesouhlasu s osobou, která se má stát jeho opatrovníkem," doplnila Číhalíková Sedláčková.
Okresní soud se musí případem zabývat znovu. Vyslechne muže s omezenou svéprávností a zjistí, koho si přeje ustanovit opatrovníkem. Zároveň zváží, zda stávající rozsah omezení svéprávnosti odpovídá aktuálnímu zdravotnímu stavu. Výběr a rozsah kompetencí opatrovníka musí náležitě odůvodnit.
"Stěžovateli pak nic nebrání v tom, aby si pro další řízení před obecnými soudy i bez souhlasu opatrovníka sám zvolil zmocněnce, který bude řádně hájit jeho zájmy," uzavřela Číhalíková Sedláčková.
