Policie se musí vrátit k trestnímu oznámení podanému před více než deseti lety na kněze kvůli údajnému sexuálnímu násilí a důkladněji případ prověřit. Stížnosti ženy dnes vyhověl Ústavní soud (ÚS). Řízení obnovil poté, co žena uspěla u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Napoprvé i ústavní soudci stížnost odmítli. Policie oznámení třikrát odložila, což byla chyba, kterou nenapravilo ani státní zastupitelství. Ústavní soudci nebyli při rozhodování jednotní. Pět z 15 jich uplatnilo odlišné stanovisko.
"Orgány činné v trestním řízení by měly být schopny nahlížet na skutkové okolnosti případu nejen z hlediska podezřelého, ale i očima oběti," stojí v nálezu soudce zpravodaje Jiřího Přibáně, který získal podporu většiny.
"Jsem rád, že se soud ztotožnil s našimi argumenty, že policie neodvedla dostatečně dobrou práci," řekl novinářům ženin advokát Daniel Bartoň. Celý proces ale trvá velmi dlouho, což prý je pro klientku těžké. "U podobných věcí je zapotřebí, aby se spravedlnost dostavovala včas," uvedl Bartoň.
Trestné činnosti sexuální povahy se římskokatolický kněz podle oznámení dopouštěl v letech 2002 až 2014. Vše začalo, když bylo ženě 17 let, a skončilo, když jí bylo 30. Kněz se v minulosti k většině sexuálních kontaktů doznal, nebyly však podle něj vynucené, ale oboustranně dobrovolné. Policie oznámení odložila s vysvětlením, že jednání nenaplnilo skutkovou podstatu žádného trestného činu.
Státní zastupitelství později sice uznalo, že kněz se dopustil sexuálního nátlaku, ale případ už znovu neotevřelo kvůli promlčení. Podle štrasburského soudu české orgány dostatečně nezohlednily například ženin odpor, její zranitelnost, psychický stav, vývoj vztahu s knězem a její závislost na něm. Česko musí podle Štrasburku ženě nahradit nemajetkovou újmu 25.000 eur, tedy přibližně 607.000 korun podle aktuálního kurzu.
Ústavní soudci dnes zdůraznili, že trestní oznámení obsahovalo takzvaná hájitelná tvrzení o sexuálním násilí ze strany kněze. Policie měla povinnost prošetřit všechny podstatné okolnosti a zajistit důkazy, což se dosud nestalo. "Prověření svých hájitelných tvrzení se stěžovatelka dosud nedomohla a pozitivní závazek provést jejich účinné vyšetření, který stát vůči stěžovatelce má, dosud nesplnil," stojí v nálezu.
Soud také varoval před sekundární viktimizací, tedy opětovným zraňováním oběti, očerňováním, přenášením viny nebo bagatelizací její újmy. Policie například argumentovala tím, jak se žena v době údajného sexuálního násilí chovala, a tím, že se aktivněji nebránila.
"Z odborné literatury přitom vyplývá tento obecný poznatek: ženy vnímají sexualizované násilí v trvajícím vztahu s pachatelem jako extrémně stresující a ze strachu volí spíše nekonfrontační (málo energický) odpor. V případech vztahových znásilnění mohou oběti po nějakou dobu reagovat zdánlivě smířlivě," konstatoval ÚS.
Odlišné stanovisko k nálezu uplatnili Tomáš Langášek, Milan Hulmák, Veronika Křesťanová, Dita Řepková a Jan Wintr. Domnívali se, že soud měl stížnost odmítnout jako nepřípustnou. Žena totiž nevyčerpala všechny opravné prostředky proti třetímu odložení jejího trestního oznámení. Využití všech ostatních možností obrany je dlouhodobě bráno jako podmínka pro jakýkoliv zásah ÚS.
Langášek, Řepková a Wintr sepsali ještě druhý disent. Uvedli v něm, že když už se soud stížností zabýval, měl ji zamítnout jako nedůvodnou. "Navzdory představám našich kolegů a kolegyň jsme se utvrdili v tom, že tuto věc již nelze více či lépe účinně vyšetřit. I kdyby se nově objevily důkazy prokazující jinak hájitelná tvrzení stěžovatelky, je trestní odpovědnost s největší pravděpodobností promlčena," stojí v odlišném stanovisku. Většina soudců ovšem považovala závěr o promlčení za předčasný.
Nedávno se ÚS stejným případem zabýval v jiné, odškodňovací linii před českými soudy. Dal ženě novou šanci na odškodnění za to, že policie neprovedla účinné vyšetřování. Justice žalobu o 500.000 korun zamítla, protože nárok považovala za promlčený. V této linii by měl v budoucnu znovu rozhodovat Obvodní soud pro Prahu 2.
