Bývalá ředitelka denního stacionáře v Ústí nad Labem Drahomíra Brožová neuspěla s ústavní stížností. Dostala peněžitý trest a zákaz činnosti za to, že s dcerou soukromě využívaly automobily koupené pro stacionář a chtěla na ně získat dotaci. Ústavní soud (ÚS) stížnost považoval za neopodstatněnou, zjistila ČTK z usnesení. Brožová neuspěla s výhradami k dokazování, právní kvalifikaci a medializaci případu.
"Úmysl stěžovatelky byl dostatečně prokázán, když stěžovatelka do žádosti o podporu projektu uvedla, že vozidla budou užívána pro poskytování služeb společnosti, přestože prakticky již od převzetí vozidla sloužily spíše k jejím osobním potřebám," stojí v usnesení senátu se zpravodajem Tomášem Langáškem.
Brožová kritizovala rozsáhlou medializaci případu, včetně hlavního líčení. Reportáže mohly podle obhajoby ovlivnit svědky i hodnocení důkazů soudem. ÚS však upozornil na to, že verdikt nestojí jen na svědeckých výpovědích, ale třeba i na kamerových záznamech a dalších důkazech.
"Samotná skutečnost, že svědci v rámci výpovědí potvrdili, že viděli investigativní reportáž i záznamy z hlavních líčení, nemůže vést k závěru, že jsou jejich výpovědi nevěrohodné," konstatoval ÚS. Svědci navíc vypovídali už v přípravném řízení, a to v podstatných bodech stejně jako u hlavního líčení.
Krajský soud v Ústí nad Labem čin kvalifikoval jako pokus o dotační podvod a poškozování zájmů Evropské unie. Uložil Brožové peněžitý trest 800.000 korun. Navíc nesmí tři roky pracovat ve statutárních orgánech obecně prospěšných organizací.
Verdikt potvrdil loni v listopadu Vrchní soud v Praze a poté i Nejvyšší soud. "Úmysl obviněné od počátku směřoval k užívání předmětných vozidel, jež zamýšlela financovat z poskytnuté dotace, prakticky výlučně pro soukromé potřeby své vlastní i své dcery," stojí v odůvodnění Nejvyššího soudu.
Stacionář poskytuje služby lidem s tělesným a mentálním postižením. Brožová u hlavního líčení přiznala, že udělala chybu, když párkrát použila auta pro osobní účely. Odmítla však obvinění, že chtěla úmyslně poškozovat dotační program.
Automobily stály celkem 2,8 milionu korun. Žádost o příspěvek od Evropské unie byla na 2,5 milionu korun, zbytek měla pokrýt státní dotace. Peníze nebyly proplaceny, žádná škoda tak nakonec nevznikla.


















