Osudy lidí, kteří museli za války opustit Drahanskou vrchovinu, přibližuje nová výstava v Muzeu Vyškovska. Nacisté tehdy vystěhovali více než tři desítky obcí, aby rozšířili vojenský výcvikový prostor. Mnozí lidé z rozhraní Vyškovska, Blanenska a Prostějovska už se po válce neměli kam vrátit, jejich domovy byly zničené. Výstava završila pětiletý výzkum. Potrvá do 26. dubna, poté ji čekají další zastávky.
Historička Dana Vedra z Moravského zemského muzea vyzpovídala asi 20 pamětníků, prozkoumala archivy, shromáždila historické fotografie, dokumenty i různé artefakty, které ve výstavní síni přibližují život na Drahansku a fungování vojenského cvičiště. Spolu s výstavou vznikl také dokumentární film a kniha, v přípravách je interaktivní web, řekla ČTK Vedra.
Výcvikový prostor byl na Drahanské vrchovině už za první československé republiky. Po okupaci a zřízení protektorátu jej převzala německá armáda. Plochu významně rozšířila na úkor 33 obcí, jejichž obyvatelé se museli v několika vlnách za ponižujících podmínek vystěhovat. Události zasáhly například do historie Rychtářova na Vyškovsku, Drahan na Prostějovsku nebo Lipovce na Blanensku. Celkem v obcích žilo bezmála 20.000 lidí.
Kromě rozšíření cvičiště sledovala okupační moc na Drahanské vrchovině ještě jeden cíl: chtěla propojit německojazyčné ostrůvky na Moravě, vytvořit koridor a rozdělit zemi na dvě části, což by usnadnilo germanizaci. I proto se lidé z vrchoviny nemohli stěhovat kamkoliv, ale jen tam, kde to vyhovovalo nacistické osidlovací politice.
Mnozí vysídlenci za války živořili v obtížných podmínkách. Situace některých se nezlepšila ani po válce. Zhruba třetina se jich totiž neměla kam vrátit. "Některé obce byly velmi poničené, domy v dezolátním stavu. Mnozí lidé tak vyslyšeli nabídku okresního národního výboru, aby přednostně osídlili místa po německých obyvatelích v pohraničí nebo v tradičních německých jazykových enklávách ve vnitrozemí Moravy," uvedla Vedra.
Výstavu nazvanou Donuceni odejít zpestřila interaktivní dotyková mapa a filmové záběry. Postupně vznikne také společný "strom paměti" a kolektivní kronika návštěvníků. Z Muzea Vyškovska se výstava přesune do Prostějova, poté do Boskovic a nakonec do Brna.
