Jejich práce je rozmanitá. Krušné hory totiž nabízejí jak pískovcové skály vyhledávané horolezci, tak lyžařská střediska. „Dokázaly by pojmout i daleko víc turistů, otázkou je, jestli by to prospělo atmosféře hor. To, že je v nich ještě spousta neobjevených míst, má své kouzlo,“ říká v rozhovoru současný náčelník krušnohorských záchranářů Miroslav Račko. Tento post zastává od roku 2019 teprve jako čtvrtý muž v sedmdesátileté historii.
Když se řekne horský záchranář, mnoho lidí si podvědomě vybaví bernardýna se soudkem rumu na krku. Máte, nebo měli jste i takové pomocníky?
Do historie psovodů horské služby až tak plně nevidím. Se psy ale aktuálně v naší oblasti pracujeme. Máme čtyři atestované psovody, jejichž svěřenci jsou vycvičení na pátrání po osobách. Soudek na krku ale nenosí. Jsou to drobnější border kolie, a ty by ho neunesly (úsměv).
Odkud kam sahá sféra vaší působnosti?
Naše oblast je ohraničená Kraslickým průsmykem na západě. Na východě je pak pomyslnou hranicí naší oblasti Děčínský Sněžník. Délka krušnohorského hřebene je někde kolem 140 kilometrů. Spolu se Šumavou jsme tak, co se obslužnosti týká, nejrozlehlejším českým pohořím.
Krušnohorští záchranáři mají za sebou pernou zimu, teď přezbrojují na léto![]() |
Každý kilometr Krušných hor je pod vaším dohledem?
Systém služeb máme nastavený na letní a zimní režim. Každý je trochu jiný. V létě máme v Krušných horách stále obsazená čtyři pracoviště. Bublavu, Boží Dar, Klíny a Tisou. Z těchto stanovišť jsme v rámci přijatelných dojezdových časů schopni obsloužit celé Krušné hory. O víkendech se zapojují ještě dobrovolní členové horské služby na těchto a dalších stanicích.
V zimním gardu máme nepřetržitě obsazených sedm stanic. Zimní provoz je daleko náročnější i kvůli vysoké návštěvnosti lyžařských areálů. A kvůli klimatickým podmínkám jsou v zimě dojezdové časy jiné. Zbylé stanice, kterých máme celkem 13, pak obsazujeme o víkendech zase dobrovolnými členy.
Celý krušnohorský hřeben máte pokrytý už od samého počátku fungování horské služby?
Vývoj byl postupný. Historie se začala psát na východě na Telnici, což bylo 28. ledna 1955. Zakládajícím členem byl kolega Jarda Mikoláš, spolu s dalšími kolegy Františkem Sukem a Karlem Bohuslavem, kteří stáli u zrodu okrsků Nové Město, dnešní Bouřňák, a Pyšná.
Po roce 1960 se služba rozšířila dál na západ do okolí Měděnce, Klínovce-Božího Daru a Perninku. Bublava pak oddělením od okrsku Pernink vznikla jako samostatný okrsek v 70. letech.
Dá se spočítat, kolik lidí se v řadách Horské služby Krušné hory za dobu její existence vystřídalo?
Velmi mnoho! Ale přesné číslo nedokážu říct, na pamětním listě k 70. výročí jsou jména lidí od založení horské služby v Krušných horách až po současnost. Odhaduji ale, že je to určitě přes 300 členů.
Kolik bylo náčelníků?
Od roku 1962, kdy se jím jako první stal Jaroslav Břach, jsem já čtvrtý v pořadí. Po Jaroslavu Břachovi přišel Rudolf Chlad, pak byl náčelníkem Miroslav Güttner a od roku 2019 jsem jím já. Jaroslav Břach byl náčelníkem oblasti zhruba 27 let, Rudolf Chlad od roku 1989 do roku 2009, Míra Güttner pak tuto funkci zastával do roku 2019.
Ptát se na počet zásahů je asi zbytečné, že?
Jsou jich desetitisíce. Ročně v současnosti řešíme 900 až 1200 událostí za rok. Prostým vynásobením bychom se tak dostali na desítky tisíc zásahů. Na počátcích bylo zásahů určitě daleko méně, ale na druhou stranu mohly být daleko náročnější, protože vybavení horských záchranářů nebylo zdaleka na takové úrovni jako dnes. To nahrazovalo obrovské nadšení kluků, kteří tuto práci dělali. To nadšení ale přetrvává dodnes.
Kolaps dívky na koni i motoristé ve sněhu, zásahů horských záchranářů přibylo![]() |
Jak dlouho pracujete u horské služby?
Dobrovolným členem jsem se stal v roce 2005, v roce 2009 se ze mě stal profesionál. Od píky u horské služby začíná každý. Profesionalizace je vždy podmíněná tím, že musí být nejdřív dobrovolným členem. Tím ostatně zůstává i v době profesionálního členství. Jsme vlastně profesionálové i dobrovolníci zároveň.
Žije ještě někdo z lidí, kteří stáli na úplném počátku Horské služby Krušné hory?
Bohužel už ne. Nejstarším zástupcem našeho velmi dobře fungujícího masters týmu a pamětníkem je tak kolega Pepa Roubíček z Božího Daru, kterému je úctyhodných 91 let. Fungoval a funguje u horské služby v západní části Krušných hor v okrsku Boží Dar. Je neskutečně vitální, má spoustu historek. Před takovými lidmi klobouček.
Horská služba byla od samého počátku profesionální organizací?
Začátky byly založené na dobrovolnické práci. Až na počátku 60. let nastoupil první profesionál, a tím byl tehdejší náčelník Jarda Břach. Dodnes je základem naší práce dobrovolná základna. Aktuálně máme asi 67 aktivních dobrovolných členů. Profesionálů je nás v Krušných horách 16.
Pobyt na horách má být radost, ne starost, říká náčelník horské služby![]() |
Když jsem se bavil s vašimi předchůdci, vždy si stěžovali na to, že sehnat nové dobrovolné záchranáře je náročné. Přetrvává tento problém?
V posledních řekněme pěti letech se karta trochu otočila k lepšímu. V silnějších okrscích, jako je například Pernink, Boží Dar či Telnice, se nábory podařily. Snažíme se přitáhnout nové lidi, a to se nám průběžně daří. Stabilní chod horské služby je tedy zaručený.
V rámci oslav 70. narozenin jste před nedávnem připravili velkou slávu. Čím jste se veřejnosti pochlubili?
Oslavy jsme letos uchopili úplně jiným způsobem. Rozvrhli jsme je na celé území Krušných hor. Prezentačních míst jsme měli celkem šest. Předvedli jsme naši činnost, spolupráci se složkami IZS, byly tam i ukázky leteckých záchranných služeb. Akci jsme pojali jako den otevřených dveří. Myslím si, že právě tento koncept byl v konečném důsledku velmi zajímavý a do našeho dění vtáhl hodně místních. Kdybychom akci udělali na jednom místě, přišlo by možná velké kvantum lidí, ale byla by anonymnější. Takhle byly oslavy osobnější a lepší.
Čtrnáct zásahů za jediný den nepamatujeme, říká náčelník Horské služby![]() |
Když se podíváme na mapu vašich okrsků, kde je podle vašich zkušeností práce horského záchranáře nejnáročnější?
Určitě v centrálním Krušnohoří. Tedy v okolí Božího Daru a Klínovce. Je to logické. Jezdí tam nejvíce lidí, nejširší je i rozmanitost poskytovaných služeb. Ať už v zimě, nebo v létě, Božídarsko a Klínovec pro nás budou vždy nejnáročnější.
V poslední době se hodně skloňuje termín overturismus. Je koncentrace turistů v jenom místě podle vašeho názoru skutečně problémem?
Týká se právě exponovaných míst Krušných hor. Ale to se bavíme o výjimečných lokalitách. Jinak, když si projedete celé Krušné hory, návštěvnost je velmi střízlivá a příjemná. Boj o prostor ještě nezačal. Krušné hory by určitě dokázaly pojmout i daleko víc turistů, otázkou je, jestli by to prospělo atmosféře hor. To, že je v nich ještě spousta neobjevených míst, má své kouzlo.
Dostat se k horským záchranářům? To není snadné, říká náčelník![]() |
Co v tomto kontextu říkáte na plánované zřízení CHKO Krušné hory?
Necítím se být odborníkem na životní prostředí a ochranu přírody. Ale za mě je velmi důležité správné nastavení územních plánů na katastrech horských obcích a jejich dodržování.
V posledních letech se politici předhánějí ve slibech zvyšování platů policistům, hasičům či vojákům. O horské službě však v této souvislosti moc slyšet není. Nepřipadáte si v tomto ohledu malinko odstrčení?
Úplně odstrčení nejsme. Mluvit o penězích je pohyb na tenkém ledě, každý vnímá výši příjmu úplně jinak. Z mého pohledu má naše práce navíc v současné době zřídka viděný benefit v podobě relativní svobody.
Na jednu stranu musíme být dostupní a připravení se stoprocentní spolehlivostí a zodpovědností, ale na druhou stranu je součástí naší práce i pohyb a práce v překrásném prostředí v terénu. Když jste na čerstvém vzduchu, vždy to osvěžuje ducha. V tomto kontextu není důvod naříkat. Nelze vše přepočítávat pouze na peníze. Je to i o nastavení hodnot.