Skupina, jejíž písně znají tuzemští fanoušci například v podání Karla Zicha a Lenky Filipové, je aktuálně na celosvětovém turné k padesátému výročí. Jedním z lákadel koncertů je i energická, precizní a vytříbená hra Pavla Valdmana.
Jak muzikant potvrdil v rozhovoru, vždy věřil, že se mu stovky hodin cvičení na bicí jednou vrátí. „Ve chvíli, kdy mě kolegové z kapely představovali a řekli, že jsem z České republiky, jsem byl naměkko,“ podotkl muzikant.
Nedávno jste zažil obrovský úspěch v podobě vyprodaného koncertu v prestižním sálu Carnegie Hall. Můžete blíž popsat atmosféru akce?
Jednalo se o hlavní koncert k padesátému výročí založení kapely Air Supply, se kterou od roku 2020 hraji na bicí nástroje. Toto vystoupení bylo nejdůležitějším koncertem letošního roku a možná i kariéry kapely. Přípravy byly celkem intenzivní. Letos máme jako hosty dvě cellistky, takže se upravovaly aranže. Za normálních okolností nemáme tolik šancí zkoušet, protože nebydlíme ve stejných městech. O to víc se zkoušelo poslední měsíc před zvukovými zkouškami i po nich.
Zpěvačka Bára Zemanová: V SuperStar bylo hodně emocí, trémy a strachu![]() |
Když pomineme, že se koncert konal v jednom z nejvyhlášenějších amerických sálů, byl pro vás nezapomenutelný i z jiných důvodů?
Na tento koncert nezapomenu i díky tomu, že jsem měl v publiku svoji rodinu. Bylo to vůbec poprvé, co mě měli možnost vidět hrát s Air Supply živě. Také publikum bylo neuvěřitelné. Fanoušci vytvořili atmosféru a zpívali tak nahlas, že se to vyrovnalo koncertům, kde hrajeme pro desetitisíce lidí.
Vystupoval už jste na mnoha prestižních místech, bylo Carnegie Hall něčím speciální?
To místo je svým způsobem posvátné. Má veliké jméno hlavně v klasické hudbě. Co se týče rockových kapel, hráli tam například Beatles. Také proto si Air Supply sál vybrali, neboť jsou velkými fanoušky Beatles. Sál je krásný, nabízí skvělé zázemí.
Akustika je tam pro rockovou kapelu absolutně šílená, ale s tím se počítalo. Celý koncert jsem musel hrát na půl plynu, jinak by nebylo slyšet nic než bicí (smích). Když jsem viděl pár videí z koncertu, mile mě překvapilo, jak se nám a našemu zvukaři podařilo zvuk na pódiu vybalancovat. Ve finále byl velice slušný.
Pociťoval jste větší trému?
Trému ani ne, spíš jsem byl místy velmi dojatý. Hlavně v momentech, kdy jsem se podíval na mou rodinu v hledišti, nebo když s námi publikum zpívalo. Ve chvíli, kdy mě kolegové z kapely představovali a řekli, že jsem z České republiky, jsem byl naměkko. Nebudu říkat, že ne. Při koncertu jsem si i párkrát v hlavě přehrál svůj bubenický život od úplných začátků v Rotavě, přes konzervatoř, studium na Berklee College of Music v Bostonu, až po Carnegie Hall.
Máte nějaký další vysněný sál nebo místo, kde byste si přál vystoupit?
Pro mě byl sen si zahrát na Hollywood Bowl v Los Angeles. Je to největší amfiteátr na světě. Pamatuju si, že první den, kdy jsem se přistěhoval do Los Angeles, mě kamarád vezl autem a říkal: „Tohle je Hollywood Bowl. Je to sen všech muzikantů si tam zahrát! “ No a v září 2023 jsem si tam s Air Supply zabubnoval. To byl velký zážitek. Splnil jsem si tak další sen. Rád bych si ještě zahrál například v Madison Square Garden, Red Rocks, Crypto Arena a dalších.
Začalo to stavbou májky, teď je velichovská hospůdka Mekkou příznivců hudby![]() |
Jaká další zajímavá místa letos v rámci turné navštívíte?
V září máme pět koncertů v Austrálii, budeme hrát v Opeře v Sydney. Hrál jsem tam už před dvěma lety a byl to další velký zážitek. Moc se tam těším. Poté pokračujeme na Filipíny, do Malajsie, Indonésie a Číny.
Když jste začínal hrát, napadlo vás, že byste se mohl dostat až ke koncertům v nejprestižnějších sálech světa?
Na začátku určitě ne. Spíše později na konzervatoři. Tehdy jsem snil, že jednou budu hrát s americkou kapelou a jezdit po světě. Začal jsem na nástroj vážně hodně cvičit a říkal si, že se to úsilí musí jednou vrátit. Jel jsem si po své ose a pak si najednou uvědomil, že jsem si pár snů opravdu splnil.
V osmé třídě jsem se chtěl dostat na konzervatoř a hrát s někým slavným. V páťáku na konzervatoři jsem hrál s Ewou Farnou a snil o studiu Berklee a Americe. Při studiu v Bostonu jsem upínal myšlenky na hudební dráhu v Los Angeles a toužil po koncertování po celém světě.
Její pěvecká třída je pojem. V dnešní hudbě postrádám pocity, říká učitelka![]() |
Písně Air Supply hrajete velmi energicky. Máte tvůrčí svobodu, nebo musíte striktně dodržovat požadavky zakladatelů kapely?
Když jsem vyhrál konkurz a poprvé potkal zakladatele kapely, řekli mi, že je to moje pozice a můžu si upravit party podle svého. Do písní jsem tedy vnesl trochu více rocku, některé pasáže jsem chvílemi pojal skoro až metalově. Na druhou stranu jsou písničky, kde používám například tamburínu. Snažím se být velice dynamický, aby tam byl kontrast, a jim se to naštěstí líbí.
Připravujete v USA i další hudební spolupráci?
Díky Air Supply jsem tak vytížený, že nemám čas na nic jiného. Hrajeme sto dvacet až sto třicet koncertů ročně. Minulý rok jsem to i počítal, a byl jsem 254 dní na cestách. Ale je to super, nestěžuji si.
Hudební promotér začínal jako bedňák, dovolenou tráví u moře zdvižených rukou![]() |
V nabitém programu si vždy najdete čas na další bubeníky, kteří se vás ptají na zkušenosti. V minulosti jste v Čechách pořádal i několik velice úspěšných seminářů. Chystáte při další návštěvě v Čechách něco podobného?
Dříve jsem semináře pořádal hodně. Posledních pět let, jak už jsem zmínil, jsem dost vytížený. Když se dostanu do ČR, snažím se veškerý čas trávit s rodinou. Učitelé z uměleckých škol, kde jsem semináře dělal, se mě každý rok ptají, jestli bych nepřipravil další. Když bude nějaká větší pauza, rád dám pár seminářů dohromady. Nikdy jsem se také nebránil poradit bubeníkům alespoň online. Většinou mě kontaktují přes instagram nebo mojí fanpage na Facebooku.
Poslechnete si ve volném čase hudbu, nebo jí úplně vypouštíte?
Posledních pár let jsem se ve volném čase snažil hudbě spíše vyhýbat (smích). Naposledy jsem poslouchal hodně při studiu na Berklee. Později v období covidu jsem si udělal ze zkušebny i posilovnu a objevil kapelu Gojira. Od roku 2022 jsem si pak zase muziku pouštěl minimálně. Před třemi měsíci jsem si ale pořídil alespoň Apple Music, abych nemusel písničky poslouchat na YouTube. Tak špatné to se mnou je (smích).