Každý rok se začátkem zimy vydává podél řeky Ohře, aby spočítal labutě, které zde zimují. Za roky pozorování zjistil o těchto majestátních ptácích řadu zajímavostí. Třeba, že počty labutí, které v regionu tráví zimu, se rok od roku zvyšují. Právě Chebsko totiž patří k oblíbeným zimovištím labutí z mnoha oblastí střední Evropy.
Odkud konkrétně na Chebsko labutě přilétají?
Stahují se sem ze širokého okolí. Zjistili jsme, že jsou tu ptáci z Karlových Varů, ale také například z Německa, Polska a mnoha dalších zemí.
Jak se zjistí, odkud pták pochází?
Podle kroužků. Labutě, ale také husy, mívají kvůli snazší identifikaci vedle kroužku na noze takzvaný odečítací límec na krku. Pak stačí běžný dalekohled a je možné zjistit podrobnosti. Jinak třeba jeřábům a podobným ptákům se nedávají límce na krky, ale jen kroužky na nohy a k odečtům se namísto čísel využívají různé barevné kombinace.
Pamatuji, že jsme s rodiči chodili krmit labutě k chebským mostům přes řeku Ohři. Tam ale v současnosti už nejsou. Kam se poděly, když říkáte, že jich na Chebsku přibývá?
To je další zajímavost, která z dlouhodobého pozorování vyplynula. Ptáci se už nedrží přímo na vodě, nejsou ani ve městě. Velká hejna se usazují na řepkových polích v okolí Tršnic, Vokova či Nebanic, někdy i poměrně daleko od řeky.
Lidé je mohou dobře vidět ze staré silnice vedoucí z průmyslové zóny v Dolních Dvorech na takzvanou Ypsilonku. Hejno se zdržuje v sousedství pískovny. Na Ohři se už objevují jen jednotlivé kusy. Takže oblíbená kratochvíle, kdy rodiče s dětmi vyráželi pozorovat labutě třeba k Americkému mostu a házeli jim suché pečivo, ta už v Chebu opravdu není.
Proč se jejich chování změnilo?
Ukazuje se, že voda pro ně není až tak zásadní. Ptáci občas na vodu zaletí, vykoupou se, obohatí jídelníček vodními rostlinami, ale jinak si zvykli zimovat na řepce, kterou se živí. Pozorujeme tu v praxi příklad změny chování ptáků a hlavní roli tu zřejmě hraje potrava. Proč ale opustili město, kde je lidé masivně přikrmovali, a dali přednost životu mimo osídlení, to nevíme.
Každoročně se vydáváte zjišťovat počty zimujících labutí. Kolik jste jich napočítal tuto zimu?
Loni koncem roku jich u Dolních Dvorů na řepce bylo 76 kusů. Druhým významným zimovištěm je okolí Vokova. Tam jsem jich v listopadu zastihl 82. To jsou dvě hlavní zimoviště. Místy se objevují i jiné, menší skupiny labutí. Odhaduji, že jich na Chebsko zalétá kolem půldruhého sta kusů.
Tady se zdržují až do jara. Zajímavé ale je, že někde už labutě tuhle cestu mezi zimním a letním bydlením vynechávají. Například ve Studánce na Ašsku se objevil pár, který už na zimoviště nelétá. Labutě si na lidi a na přísun potravy zvykly a zůstávají i během zimy.
Jaké druhy labutí na Chebsku zimují nejčastěji?
Jde o labuť velkou. Tu lehce poznáme podle velkého hrbolu nad zobákem, jehož okolí je černé. Pak se tu občas objevují labutě zpěvné. Ty zdobí kolem zobáku jasně žlutá barva, a tak je snadné oba druhy od sebe rozeznat. Loni jsem také při obchůzce narazil na labuť černou, ale vzhledem k tomu, že ta pochází z Austrálie, jde s největší pravděpodobností o uprchlíky z chovu, ze zajetí. Ale i labuť černá se tu může usadit a zahnízdit.
Labutí přibývá, ukázalo sčítání. Na polích se naučily spásat řepku |
Objevují se tu i další exotické druhy ptáků?
Třeba husice nilské. Ty, jak název napovídá, pocházejí z Afriky. Vlivem oteplování se sem v posledních desetiletích začaly přesouvat ze své domoviny. Dnes už tady hnízdí a běžně zůstávají i přes zimu. Takových druhů je ale víc. Ptáci, kteří dřív běžně odlétali například do Afriky, v současnosti tráví zimu nejčastěji na jihu Evropy, třeba ve Španělsku. A sem tam nějaký čáp zůstane i u nás. Skupinku jeřábů, kteří na Chebsku už řadu let hnízdí, jsme mohli v polovině prosince pozorovat v okolí Třebeně.
Počty zimujících labutí se sice zvyšují, ale jak je to s jinými ptáky?
Je překvapivé, kolik druhů v minulosti běžných ptáků z naší přírody vymizelo. A to buď zcela, nebo jejich stavy silně poklesly. Třeba vodouš rudonohý, tetřev hlušec, tetřívek obecný, jeřábek lesní, chocholouš obecný či sýček obecný. Markantním příkladem je racek chechtavý. Na rybníku Amerika u Františkových Lázní hnízdily v minulosti až dva tisíce párů. Loni jich bylo jen pár desítek. Na druhou stranu je ale třeba říct, že se tu objevily druhy, které zde dříve nežily. Zmíním třeba slavíka modráčka.
Zesnulého nestora ochránců přírody připomíná na Kladské památný strom |
V republice právě probíhá počítání ptáků na krmítkách, Ptačí hodinka. Jak je to se zpěvnými ptáky, které lidé mohou v zahradách a parcích vidět nejčastěji?
Ubývají. Pamatuji si, že se v kraji objevovala velká hejna drozdovitých, konkrétně kvíčala. Ve vysokých počtech přilétal třeba havran polní či pěnkava jikavec. To, že se řadu let počty ptáků jednoznačně snižují, souvisí, myslím si, s působením člověka a chemizací zemědělství. Právě prostřednictvím Ptačí hodinky získávají ornitologové zajímavé údaje o ptačí populaci a o změnách, ke kterým dochází.
Ale je důležité, že akce může rovněž vzbudit zájem lidí o ptačí populace v okolí a o přírodu obecně. Stále se objevují lidé, kteří mají ke zvířatům, zejména k dravcům, negativní vztah a snaží se je likvidovat třeba pokládáním otrávených návnad. Na to pak doplácejí nejen poštolky, káňata, a dokonce orli, ale i řada dalších živočichů. A v konečném důsledku i člověk.
