Na zdi kovárny visí vedle jiných ozdob třeba plastický obraz s kovovou kostrou pravěkého ještěra, ozdobnou mříž studny oživuje zlatý slavík. Váže se k němu historka.
„Když tu byla na návštěvě Jiřina Bohdalová, řekl jsem jí, že mi tu Karel Gott jednoho Zlatého slavíka nechal. Prý už jich má doma na poličce dost. Vyvalila oči a snad mi to v první chvíli i věřila,“ směje se při té vzpomínce Ivo Rudolf.
Profesi se věnuje od patnácti let a jako mistr kovář stále aktivně působí. Jeho práce, za které získal mnoho ocenění včetně titulu Mistr tradiční rukodělné výroby, jsou k vidění v regionu, ale i daleko za hranicemi.
Ještě chci ukovat sochu Jana Nepomuckého, sní mistr kovář |
Práce se dřevem a kovem mu učarovala už v dětství. Že se bude živit jako kovář, se rozhodl už v sedmé třídě. „Jenže v Karlových Varech právě zrušili výuku uměleckých řemesel. Nakonec jsem se vyučil v Krásném Údolí, kde jsem také do revoluce pracoval. Pak jsem se osamostatnil,“ vypráví.
Přestěhoval se na chalupu rodičů ve Vodné, bývalou maštal přestavěl na kovárnu. V podkroví má svůj ateliér a také dvě lůžka pro mladé kováře, kteří přijíždějí do Vodné sbírat zkušenosti. Kovařina ho provází celý život, kovem se obklopuje i doma.
„Máme toho všude spoustu, ale toaletní papír plechový nemáme,“ rozhlíží se kolem.
Nebojí se ani titěrné práce. Pro svou ženu Jindřišku vyrábí kované šperky, pověstní jsou jeho brouci a luční koníci. Vyrobil také největší kovaný kříž v republice. Ten zdobí Zlatý vrch, z něhož se otevírá prý nejkrásnější pohled na Bečov, kde se pravidelně konají kovářská sympózia.
Sjíždějí se sem kováři z celé Evropy. „To je takové moje dítě, okovali jsme už takřka celý Bečov. Na každém rohu je možné vidět nějakou kovanou plastiku. Teď už ale sympózia organizuje spíš můj syn,“ říká.
Jeho díla zdobí také domov pro seniory na chebském Spáleništi. I k této práci přidává mistr kovář příběh. „Ten den, kdy za mnou přijela ředitelka domova s architektkou, mne zrovna trápila obrna lícního nervu. A protože jsem nemohl spát, hned jsem začal pracovat. Ve tři hodiny ráno následujícího dne byl návrh hotový,“ uvádí Rudolf.
Senioři mají v domově novou zahradu i jídelnu, nechybí jim ani náměstíčko |
Jeho madona teď zdobí kapli, anděl na zahradě domova střeží pietní zákoutí a kovový Fénix vítá každého, kdo do domova zavítá. „Když se začalo mluvit o chebském Spáleništi, hned mi to naskočilo a já viděl, jak z popela vstává bájný pták Fénix, symbolicky stočený ve tvaru písmene S. Vykoval jsem ho a vymyslel i logo, které nyní domov používá,“ usmívá se kovář a doplňuje, že právě na „chebském“ andělovi strážném si vyzkoušel novou metodu práce.
Týká se jeho vlasů. „Každý jsem koval zvlášť. Česal jsem ho tři dny. Teď se pouštím do sochy Jana Nepomuckého, což je můj velký sen, a stejným způsobem mu budu tvořit vousy. Protože je nejen patronem české země, ale i mostů, chci podstavec, na kterém bude socha v životní velikosti stát, vyrobit ve tvaru stylizovaného přemostění. Už jsem začal, mám hotovou hlavu s obličejem. A taky bych rád dál předával své zkušenosti mladým. Aby řemeslo žilo i v budoucnu,“ dodává mistr kovář Ivo Rudolf.
