Děti se učí jinak. Při hraní, na vycházkách nebo v průběhu činností, které si samy vyberou. Na dveřích jednotlivých místností jsou nápisy Kreativka, Hračkárna, Řádírna, Klidovka nebo Kuchyně. Vždy podle toho, co přesně se tu odehrává.
„Jsme v procesu budování a občas se to komplikuje. Vidíte ten flek? Nahoře v patře máme kotel, který v zimě vytekl. Štuky se budou muset udělat znova. Ale nejprve musí vše důkladně vyschnout,“ ukazuje na promočený strop nové koupelny Jan Hucko, který společně se svou ženou Jitkou a Jarmilou Klimešovou spolek Škola svobody Nebanice založili.
„Proč škola svobody? Protože se sami žáci podílejí na jejím chodu. Mohou se svobodně rozhodovat o tom co, kde, kdy, s kým a jakým způsobem budou dělat,“ vysvětluje Jan Hucko. Doplňuje, že základem školy je víra, že zodpovědnost za své učení mají samy děti, a důvěra, že i ti nejmenší jsou kompetentní rozhodovat o svém životě.
„Jsme přesvědčeni, že vzdělávání je přirozenou potřebou člověka a nedílnou součástí života. Věříme na radost ze vzdělávání, na vnitřní motivaci. Každé téma je možné podat tak, aby bylo zajímavé a dávalo smysl. Víme, že pokud se učíme to, co nás zajímá, tak nás učení baví a naplňuje. Získané znalosti a dovednosti pak můžeme používat a dál rozvíjet,“ předestírá filozofii školy, která je členem Asociace svobodných demokratických škol v České republice.
Tři tisíce měsíčně za dítě
V současné době do zdejší školy dochází dvanáct dětí, které by jinak rodiče doma vzdělávali individuálně. Škola funguje od 9 do 16 hodin a je otevřená i pro ty, jejichž děti potřebují delší adaptaci na zdejší prostředí. Tři průvodci a koordinátor učí tak, že dětem předávají informace v okamžiku, kdy o ně mají zájem.
„Pak je to učení skutečně efektivní,“ vysvětluje Jan Hucko a dodává, že od září do školy nastupuje nová paní učitelka s aprobací učitelství pro první stupeň. Škola zároveň přijme větší počet žáků. A to až dvojnásobně.
Děti si samy řeknou, co a jak se chtějí učit. Manželé staví novou školu |
„Prostory pro ně máme. V současné době se snažíme splnit administrativní podmínky a požadavky ministerstva školství, abychom se mohli stát takzvanou rejstříkovou školou. V první řadě to znamená rekolaudovat bývalou faru na školu. Myslím si, že by to nemělo být náročné, protože historicky už v této budově škola byla. Je ale třeba vypracovat projekt, na který aktuálně nemáme peníze,“ vysvětluje.
Toho, že by škola měla potíže s personálním obsazením, se nebojí. „V okolí máme spoustu pedagogů, kteří se na provozu naší školy chtějí podílet, rádi by pracovali s dětmi na podobných principech, jaké vyznáváme. Jenže v současné době bychom je nezaplatili. Vzhledem k tomu, že nejsme zařazeni do rejstříku škol, fungujeme jen na základě školného, které platí rodiče. Aktuálně je školné tři tisíce korun na jedno dítě měsíčně,“ dodává Jan Hucko.
