„To ale nevadí. Už mám na zahradě spoustu jejích oddenků i nástupkyni, kterou na jaře umístím zase před dům,“ říká Karel Dubitzký a přiznává, že pěstitelský úspěch mu přinesl i úlevu. Rozměrnou pichlavou a především těžkou agáve totiž bylo nutné každý podzim stěhovat do garáže a na jaře zase zpět na zahradu. V posledních letech s přesunem musela pomáhat technika.
„Už to bylo nad lidské síly. Pokaždé na jaře a na podzim přijelo nákladní auto s rukou. Ta květináč zvedla a umístila na speciální desku s kolečky. Na té jsem jej odtáhl do garáže,“ ukazuje pěstitel.
Když chlap z paneláku zatouží po zahradě s rybníčkem, stačí mu rýč |
To, že letos bude s jeho nejstarší agáve něco jinak, poznal hned na jaře. Ještě v garáži totiž rostlina začala růst směrem vzhůru. „A to poměrně rychle. Musel jsem ji vystěhovat na zahradu dřív, než přeroste vrata. Pak už bych ji ven nedostal,“ směje se při té vzpomínce Dubitzký a doplňuje, že pak už stvol rostl ohromnou rychlostí. V teplých dnech to bylo klidně i deset centimetrů denně.
Rostlina vykvetla navzdory tomu, že na Ašsku vládne poměrně drsné podnebí. „Myslím si, že kvetoucí agáve tady u nás je opravdu rarita. Alespoň jsem nikdy neslyšel o tom, že by v podobných podmínkách, jako máme tady, agáve vykvetla. Ještě tak třeba na Moravě, nebo v jiných, teplejších oblastech. Ale na Ašsku? To ne,“ zamýšlí se pěstitel.
Exotická rostlina snáší venkovní pobyt od května až do prvních mrazíků. Druhou polovinu roku přežívá v chladné garáži s minimem vody. Není však sama, která péči odměnila květem. Na zahradě za domem vykvetla ještě jedna agáve, kterou si Karel Dubitzký osobně přivezl před třiceti lety z dovolené ve Španělsku jako malou rostlinku. Listovou růžici má o poznání menší, stejně tak i stvol. A i na něm už jsou znatelné plody. Pokud v našem počasí dozrají, Karel Dubitzký plánuje, že z nich zkusí vypěstovat nové exempláře.
„Kamarádův táta pěstoval kaktusy a sukulenty. Tu agáve mi tenkrát dal, když mi bylo asi patnáct let, a mě to nějak chytlo,“ vzpomíná. Svého koníčka začal cíleně rozvíjet poté, co se vrátil z vojny. Rostliny vozil z dovolených i ze specializovaných zahradních center u nás i v zahraničí. Dnes už má asi 15 druhů agáve, celkem mu jich na zahradě roste asi 30. Na svahu pro ně vytvořil skalku.
Spousta květů, vůní a hmyzu, to je přírodní zahrada manželů Dvořákových |
Kameny sbíral na polích v okolí. „Ono se to nezdá, ale těch šutrů je tady opravdu hodně. Byly toho dvě plné tatry a avie. Agáve, co vidíte, jsou zasazené v květináčích. Já je už radši nepřesazuju. Když jsem viděl, jak po přesazení pokaždé vyrostly, tak už je radši nechávám tak. Vždycky jen ořežu kořeny. Kdo by se s tím tahal,“ pokládá řečnickou otázku Dubitzký.
Po chvíli přemýšlení dodává, že možná právě to bylo důvodem, proč agáve vykvetla. Před několika lety totiž svou nejstarší rostlinu přesazoval. A přitom jí podzemní část masivně ořezal. „Možná se bála, že ji zase čeká úprava kořenů. A tak raději vykvetla,“ dodává se smíchem Dubitzký.
