Zprávy z dráhy
Sledovat dalí díly na iDNES.tvV est hodin ráno vyjíděly stovky hasičských vozů ze shromaditě na iklově mlýně. Mířily na konkrétní stanovitě na východě ďárského okresu. Posádky měly jediný úkol zapojit se se svoji technikou do předem pečlivě propočítaného systému. A při tom doufat, e obvykle desítky let staré stroje vydrí, případně je dokáou co nejrychleji opravit či nahradit záloními.
Nápad, který se zrodil v hlavách Jiřího Sáblíka a Víta Mičína ze ďárského okresního sdruení hasičů zněl naprosto banálně. Pomocí hasičských hadic a čerpadel přečerpat vodu z řeky Svratky z Bořínova, kde řeka opoutí ďárský okres, zpět k jejímu prameni pod ákovou horou ve ďárských vrích. Jde o vzdálenost 64,14 kilometru s převýením 463 metrů. Přiblině o 700 metrů by tím hasiči překonali svůj vlastní rekord z roku 2010, kdy přepravovali vodu z Dolních Louček na vrchol Devět skal.
Jene realizace mylenky se rozhodně banální nazvat nedá. Přípravě jsme věnovali stovky hodin. Nejprve jsme promysleli, kudy by trasa mohla vést, probrali jsme to nad mapou, abychom se co nejvíc vyhnuli silničnímu provozu, popisuje Mičín. Plánování začalo jetě v hloubi loňského roku. Hasiči si rovně po etapách celou trasu proli pěky s měřícím kolečkem.
Pak jsme začali vyřizovat papírovou agendu. Na vechno jsme toti museli získat povolení. Na odběr vody, na čerpání vody, na vstup do chráněné krajinné oblasti, na soukromé pozemky, na silnice. Byla toho hrozná spousta, líčí Vít Mičín.
Největí problém byl mezi Vírem a Karasínem
Poté následovala nejtitěrnějí práce. Protoe potřebného vybavení na ďársku rozhodně není tolik, organizátoři oslovili stovky sborů z celé republiky. Účast jich nakonec potvrdilo 303 včetně jednoho ze slovenského Sence. Ze soupisu a mnoství jejich techniky pořadatelé vytvořili detailní plán, kde která jednotka bude mít stanovitě a co na něm bude mít na starosti.
Matematický propočet byl nesmírně sloitý a el a do takových podrobností, jako byl třeba vypočítaný předpokládaný tlak na hasičských stříkačkách. Ten se liil podle nadmořské výky, morfologie terénu, ale musel také zohledňovat techniku i na sousedních úsecích. A právě hrátky s tlakem se nakonec ukázaly jako stěejní a dlouho úspěnému dokončení rekordu bránily.
Hasič běí přes Československo. Na východě ztrácel, na Moravě chytil formu![]() |
Nejhorí úsek je od Vírské přehrady na Karasín. Na poměrně krátké trase je tu převýení 300 metrů. Mainy tam jedou na plný výkon, na 6,5 baru. To je pro ně hraniční. Stává se, e to některé nevydrí. Jsou to přeci jen stroje obvykle 30 a 40 let staré, vysvětloval Tomá Entlicher, expert na poární bezpečnost, který celý pokus o rekord na místě sledoval.
Právě tam nakonec bylo problémů nejvíc. Kolegové tam měnili jednu stříkačku za druhou, praskaly i hadice. Dostat vodu přes tento kopec trvalo tři hodiny. Zbytek u el bez výraznějích potíí, by hodně pomalu, informovala Dana Tylová Michalcová z organizačního výboru.
Vyvrcholení obstaral stařičký parní stroj
A tak se přeci jen nakonec podařilo rekord překonat. Voda ze Svratky od Bořínova se a za tmy, deset minut před půlnocí a více ne 15 hodin od nasátí z řeky, dostala zpět k prameni. Často se musely měnit stříkačky. Jakmile se vyměnila, ztratil se tlak ve vedení, i kdy byly výměny rychlé. Byla to malá zdrení, která se nasčítala. Hasiči ale ukázali svoji soudrnost a bojovali a do konce, komentovala snaení Tylová.
Slavnostní výstřik provedl nejstarí stroj na celé trase, parní hasičská stříkačka z roku 1908. Přivezli ji do historických uniforem odění hasiči ze Svojanova na Svitavsku.
Vyrobila ji česká firma Smekal. Parní stříkačky byla v té době obrovská revoluce. Do té doby se pouívaly stříkačky ruční a těmi vydrel člověk pumpovat maximálně minutu. Hasiči se museli neustále střídat. U parní stříkačky stačil jeden strojník, ostatní se věnovali dalím činnostem, popsal velitel sboru Radek Svojanovský.
Nejtvrdí hasiči zvládli za minutu a půl to, co by jiným trvalo hodinu![]() |
Konkrétně jejich stříkačka je jednoválcová, díky tomu má charakteristický zvuk podobný parní lokomotivě. Naposledy byla v ostrém provozu ve druhé polovině 50. let minulého století při poáru lesa. V roce 2007 ji hasiči nechali kompletně zrenovovat. Z pětadevadesáti procent je jako kdyby zrovna vyjela z výroby. Je to zázrak, e se takový stroj dochoval, dodal Svojanovský.
Při vyvrcholení rekordního pokusu si hasiči museli dávat pozor, aby splnili poadavky, které jim uloily orgány ochrany přírody. Třeba ten, aby se voda z Bořetína nedostala přímo do pramene. Hrozilo by toti ohroení račí populace dál po proudu. Vodu tak hasiči stříkali na druhou stranu cesty do lesa.
Pokus o rekord jako cvičení na lesní poáry
A jaká jsou konečná čísla? Nový rekord v dálkové přepravě vody nyní eviduje vzdálenost 64,14 kilometrů, přičem hasiči pouili 3246 propojených dvacetimetrových hadic. Spolu se sacími hadicemi tak voda proudila vedením o délce bezmála 65 kilometrů. Na trase, která proala 27 katastrálních území a 17 obcí, bylo 161 čerpacích stanic. Celkem se na rekordu podílelo téměř 2400 hasičů.
Podle Tomáe Entlichera nebyl pokus o rekord samoúčelný. Hasiči v jeho rámci potrénovali dálkovou přepravu vody, která se běně pouívá například při lesních poárech. Potřebná byla, by zdaleka ne na tak rekordní vzdálenost, třeba i při posledním poáru v Českém výcarsku. Také se vedení táhlo skrz lesy a nepřístupným terénem. Pokus o rekord je nácvik, aby na takové situace byli hasiči připraveni, podotkl.

Hasiči táhli vodu od Bořínova (modrá značka) k prameni Svratky (červená).
Mapy poskytuje OpenStreetMap pod Open Data Commons Open Database License
























