Socha vznikla na podnět architektonického studia Chybik + Kristof, které navrhlo novou multifunkční halu na místě bývalého Horáckého zimního stadionu.
Autorem uměleckého artefaktu, který nese název „Souhraprohravýhra“, je český umělec Krištof Kintera. Ten se inspiroval duchem původního stadionu, emocemi a energií, kterými místo oplývalo. Podle něj má být jeho dílo nejen vizuálním objektem, ale i konceptuální výpovědí o paměti místa, kolektivní emocí a podstatě hry jako takové.
„Hokej je skvělý sport a mám ho rád. Proto jsem na nabídku přikývl, ale spojit ho s uměním ve veřejném prostoru je docela oříšek,“ svěřil se Kintera. Pracovat přímo s figurou hokejisty pro něj každopádně bylo od začátku něco nepředstavitelného. „Doba takových přístupů už je dávno pryč. Když jsem navštívil původní stadion během jeho demolice, požádal jsem o uložení trubek zábradlí z tribun,“ nechal se slyšet.
Krištof Kintera (1973)
|
Jenže potom pěkně dlouho vůbec netušil, co se zmiňovaným materiálem vlastně bude dělat. „V duchu jsem si položil pár základních otázek. Co je to hokej? Hra. Co je nejkrásnější na hokeji? Souhra. Jak ta hra končí? Prohrou, nebo výhrou. A najednou bylo všechno jasné. Socha bude složenina těchto elementárních slov, které vystihují podstatu té hry,“ prozradil Kintera.
Pak už jen stačilo sladit sochu s renovací parku. „Byť je to socha monumentální velikosti, je zároveň prodyšná, dalo by se říct téměř neviditelná. Těžko se fotí, a to mě právě baví, protože u ní musíte stát, musíte si ji obejít, abyste ji pochopili,“ uvedl autor.
A nutnost pochopení bude v tomto případě určitě potřeba. Už při chystání sochy se začaly objevovat poznámky kolemjdoucích či návštěvníků sociálních sítí ve smyslu: To není pohozené lešení? Případně: To zase vymysleli věc. Kolik takové „umění“ asi stálo?...
O zábradlí se opírala celá rodina
Podle informací z města vzniklo dílo za finanční podpory rodiny Kratochvílových a společnosti ICOM transport.
„Původní Horácký zimní stadion byl s naší rodinou vždy silně spjatý. Na hokejové zápasy chodíme pravidelně. O zábradlí, ze kterého Krištof Kintera tuhle sochu vytvořil, se opíral můj praděda, děda, táta, já a stihly to i moje dcery,“ zmínila předsedkyně představenstva firmy Kateřina Kratochvílová.
Cena uměleckého artefaktu zveřejně nebyla, ovšem podle informací iDNES.cz by se měla pohybovat kolem tří milionů korun.
Nová aréna schytala první šrámy. Policie řeší počmárané záchody i napadení fanouška |
„Měli jsme na začátku odhady ceny kolem tří milionů korun. A myslím si, že k nějaké ceně se ve finále dostali i Kratochvílovi. Ale nevím to úplně přesně na korunu,“ uvedl manažer stavby Horácké arény David Beke. „Město to stálo jen nízké desítky tisíc, na přípravy projektu. Veškeré náklady jdou za rodinou Kratochvílovou a firmou ICOM,“ doplnil radní za ODS.
Finální podobu sochy vytvořil tým servisu už zmiňovaného ICOM transport – po 568 hodinách precizního svařování, broušení, řezání a tvarování vzniklo dílo, které symbolicky propojuje minulost s přítomností. „Nese kus historie i lidských příběhů několika generací,“ dodala Kratochvílová.
Z velké části se ovšem na realizaci sochy podílelo také město. „Poskytlo původní zábradlí, zajistilo zapojení do projektu revitalizace parku a koordinovalo celý proces umístění i realizace. Věděli jsme, že socha Krištofa Kintery může být mimořádným symbolem propojení historie stadionu s novou érou Horácké arény,“ přiblížil mluvčí města Jihlavy Radovan Daněk s tím, že nejvíc práce na projektu odvedl radní David Beke, který byl zároveň manažerem výstavby Horácké arény.
„Měl jsem možnost oslovit potenciální donátory a právě díky získané podpoře mohla myšlenka přerůst v reálné dílo. Jihlava dlouhodobě usiluje o to, aby umění bylo přirozenou součástí života města,“ vysvětloval Beke.
Horáckou arénu otevře hokej. Má obří LED kostku a v Česku nevídané mantinely |
Socha měří 25 metrů na délku, 8 metrů na výšku a váží 2,25 tuny. Z různých míst nabízí jinou čitelnost, čímž se stává interaktivní hrou pro každého, kdo se jí přiblíží.
Otázkou je, jak dlouho v původní podobě vydrží, zda se okamžitě nestane třeba terčem vandalů. „Svět bohužel blbuvzdorný není. To můžeme pozorovat každý den docela intenzivně,“ uvedl Kintera. „Ale samozřejmě, věc je dělaná tak, aby vydržela. A není to work-out. Musel by se někdo hodně snažit a nevyjde mu to, aby tu sochu nějak poničil. Je to prostě dobře vyhotoveno.“
Tomu věří také Beke. „Je to z trubky, která – a to bylo i pro nás překvapení – je velmi houževnatá. Má šest nebo sedm milimetrů tloušťky. Lešení, které k tomu někdo přirovnával, je mnohem, mnohem slabší,“ popsal Beke s tím, že nevěří, že by se soše něco stalo. „I kdyby, jsou to trubky, dají se spravit.“
A co případné zranění kolemjdoucích? „Není to prolézačka a lidé se k tomu musí chovat,“ říká Beke. „Vždy najdete nějakého blbce, který to nepochopí a bude si z toho chtít tu prolézačku udělat. Ale úrazy se stávají ne na sochách, ale většinou tam, kde lidé nepoužívají rozum. A já věřím, že tady ten rozum použijí,“ dodal jihlavský radní.
