Hosová se začala učit tetovat na počátku covidové pandemie. Oživila si přitom své výtvarné vzdělání. „Malování na sklo jsem se vlastně věnovala jen na škole,“ říká.
Od teenagerského věku také fotografuje. Ale sama říká, že naplno začala až s nástupem digitálu. To když mohla mít nad snímky na displeji fotoaparátu okamžitou kontrolu. Zaměřila se především na portréty ve stylu glamour. Ale neodmítne ani rodiny, miminka nebo výjimečně svatby. Především ale tetuje ve vlastním salonu.
Svá díla podepisuje pseudonymem xbone. „Zpočátku jsem si ve svých patnácti jako fotografka nevěřila, tak jsem tehdy nechtěla být na fotografických diskusích pod svým jménem a vymýšlela přezdívku. Píchla jsem prstem do slovníku - bylo tam anglické slovo bone, kost. Před to slovo jsem přidala x jako zkřížené hnáty. Už mi to zůstalo jako má značka,“ líčí pobaveně Hosová.
Intenzivně cestuje, dlouhodobě žila v Izraeli a v Chile.
Kalendář je rozebrán během pár dní
S její osobou se poslední roky pojí i jeden jihlavský fenomén. S týmem kamarádek a příležitostných modelek před pár dny vytvořila už devátý „zadečkový“ kalendář. Jen tak, pro zábavu. Jsou v něm fotografie spoře oděných dívek, především pak jejich zadních partií.
Kalendář je v regionu populární, po tisku je vždy za pár dnů rozebrán. Jeho kouzlo tkví ve dvou fíglech. Nikdo s jistotou neví, které pozadí patří které modelce. Možná je to právě ta hezká dívka z jeho sousedství?
Vždy je tam ta hranice, není to laciná erotika. Chci, aby se při focení ženy cítily dobře a měly dobrý pocit z fotek, aby se tam cítily jako sebevědomé ženy.
Dana Hosováfotografka a tatérka
Současně fotky nejsou vulgární. Není nikdy vidět nic za hranou naznačeného. „Vždy je tam ta hranice, není to laciná erotika. Chci, aby se při focení ženy cítily dobře a měly dobrý pocit z fotek, aby se tam cítily jako sebevědomé ženy. Abychom vyjádřili jejich erotické já, ale aby to nebylo sprosté, lascivní. Takhle moje kalendáře mohou klidně viset v kancelářích, mohou je vidět děti, není v nich nic sprostého,“ říká Hosová.
Kalendáře putují i do Německa nebo do USA. „Ocitají se zavěšené v garážích i kancelářích. Berou je policisté i hasiči, ženy je kupují svým mužům nebo příbuzným. Putuje samozřejmě spíš do mužského prostředí,“ říká Hosová.
„Kalendář nikdy nebyl byznys“
Nápad vznikl v roce 2015. Poslední týden v roce tehdy fotografka neměla co dělat, tak ji napadlo napodobit kdesi viděnou fotografii s pozadím modelky.
„Domluvila jsem se s kamarádkami, nafotily jsme první sérii. Někoho napadlo, že by to mohly být kalendáře. Tak v prvním kalendáři byly zadečky jen čtyř holek. Rychle se to rozkřiklo a hned začly debaty, komu který zadek patří. Od té doby dělám kalendáře každoročně. Byznys to ale nikdy nebyl,“ vzpomíná Hosová.
Totožnost modelek je důsledně tajena. Jen ten, kdo je zná důvěrně, může poznat, kdo na snímku pózuje. I díky tomu je kalendář jihlavské fotografky Dany Hosové alias xbone tak populární.
Jednotlivé dívky a ženy jsou rozeznatelné pouze pro své bližší známé třeba podle tetování nebo vlasů. „Já nikdy jejich totožnost neprozradím, ale pokud ony samy se chtějí odkrýt, je to jejich věc,“ říká fotografka.
Přestože kalendář není nikterak pobuřující, občas vzbudí zpětnou odezvu. „Na některých fotkách byly mužské ruce, jak se dotýkají ženského těla. Na to jsem měla reakce, že se tam odběratelům kalendáře mužské ruce nelíbí. Stejně tak dívky nikdy nejsou úplně nahé, vyjma toho, kdy jde třeba o fotku z vany. Měla jsem tam fotku dívky ve sprchovém koutě a ozvala se kritika, že přece v kalhotkách se nikdo nesprchuje,“ směje se Hosová.
Focení u kostela chtěl zabránit věřící
Jednou fotografování v exteriéru u jednoho z jihlavských kostelů narušil kolemjdoucí věřící. „Tehdy se mi jedinkrát stalo, že někdo chtěl focení zabránit. Ten člověk rozpřáhl ruce a vstoupil mezi mě a fotografované modelky. Tak jsme volaly městskou policii. Než přijela, ten člověk odešel,“ vzpomíná fotografka.
Zpočátku dávala na internet před focením kalendáře výzvu zájemkyním, z nichž si pak vybírala modelky. „Dnes už výzvy nedávám. Mám seznam dívčin, se kterými se na focení opakovaně domluvím.“
Její práce je založená na důvěře. „Vypomáhá mi asistent kamarád, je gay. Takže holky se na focení těší, bývá tam legrace. Muž by ty ženy vyfotil jinak, lascivněji. Já zase skoro nikdy nefotím muže, je s nimi horší domluva,“ podotkla fotografka.
