Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) dnes v Pelhřimově představil kolektivní monografii Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu. Mapuje všechny známé případy. Archiváři a historici na ní pracovali 15 let, během kterých zmapovali osud 232 lidí popravených z politických důvodů a také životní cesty dalších 34 popravených souzených za kriminální a politické delikty zároveň. Oddělit nevinné oběti a aktivní bojovníky s komunismem od zločinců bylo podle hlavního editora publikace Petra Malloty náročné, ale podstatné.
"Museli jsme prostě vytvořit speciální kategorii, protože by nebylo únosné, aby vedle Milady Horákové byl třeba Werner Ertel, jeden ze dvou polských zběhů, kteří se rozhodli v roce 1951, že se dostanou na Západ. Během útěku přes Československo zavraždili motocyklistu, kterému sebrali motorku. Když jim došel benzin, tak zastavili sanitku, kde zavraždili řidiče a zdravotní sestru. A novorozeně, které tam bylo, pohodili v lese. To naštěstí přežilo," řekl Mallota.
Čtyřdílná monografie obsahuje 2500 archivních dokumentů či fotografií z veřejných i soukromých sbírek. Čtenář se tak může dovědět, jaké školení měli kati vykonávající popravy i to, že v době, kdy byl průměrný měsíční plat 850 korun, dostávali za jednoho popraveného 4000 korun.
První tři díly popisují životy 232 popravených z politických důvodů. Čtvrtý svazek zahrnuje studie k osobám, jejichž případy autoři označili za mimořádně kontroverzní, ležící na pomezí politických a kriminálních deliktů.
Skutečné zločiny totiž režim často využíval k tomu, aby očerňoval domnělé odpůrce režimu. Byl to i případ popraveného otce a syna Jana Dvořáka mladšího a staršího z Kožichovic na Třebíčsku. Starší zabil ve vzteku svoji snachu. Mladší o vraždě své ženy nevěděl. Přesto byli oba v roce 1953 popraveni, když režim udělal z mrtvé mučednici kolektivizace.
ÚSTR se rozhodl publikaci představovat v místech, odkud popravení pocházeli nebo kde žili. Po Pelhřimovu s ní letos zamíří třeba do Žatce, Klatov nebo Českých Budějovic, řekla tisková mluvčí ÚSTR Petra Jungwirthová.
S pelhřimovským regionem je spojený život armádního důstojníka Vratislava Jandy (1913–1949), který byl velitelem roty pelhřimovské posádky. Měl za sebou zkušenosti s protinacistickým odbojem a zapojil se i do odboje protikomunistického, což ho stálo život. Popraven byl i František Votava (1927-1951) z Častrova na Pelhřimovsku. Pracoval jako strážmistr a později v útvaru, který chránil ústavní činitele v Praze. Odtud se rozhodl uprchnout za hranice. A postupoval při tom směle až drze, řekl Mallota. V uniformě sedl do služební tatrovky určené pro komunistické funkcionáře, na hranicích zvedl závoru a přejel do Bavorska. Zmatená hraniční stráž se vzhledem k uniformě a autu domnívala, že dorazila kontrola z Prahy a nepokoušela se ho zastavit. Votava doplatil na to, že se do Československa vracel se zpravodajskými úkoly jako agent-chodec. Byl dopaden a popraven.
