Pamětní deska na budově obecního úřadu v Rožné na Žďársku ode dneška připomíná Jindřicha Berana, prvního československého stíhacího pilota, který padl po zahájení německého tažení na západ. Dnešní slavnost se konala dva dny před 85. výročím jeho úmrtí z iniciativy obce a především Beranova prasynovce Miloše Janečka, který dlouhodobě usiluje o to, aby se Beranovi dostalo důstojné místo mezi československými válečnými hrdiny. Napsal o něm i knihu.
Dnes pokřtěná publikace má název Jindřich Beran – Životní příběh stíhacího pilota se smutným prvenstvím. Odkazuje k brzké smrti čtyřiatřicetiletého muže, který podle Janečka už v době první republiky patřil k nejperspektivnějším důstojníkům československé armády. "V kvalifikačních listinách, které jsem s radostí četl v Ústředním vojenském archivu, byl svými nadřízenými vždy hodnocen v superlativech, i proto byl vybrán na studium na Vysoké škole válečné v Praze," přiblížil ČTK Janeček Beranovu studijní cestu, ve které měl být i studijní pobyt na pařížské škole válečného letectva. Do začátku druhé světové války už ale stačil absolvovat jen několik stáží u francouzských leteckých jednotek a v říjnu 1938 byl odvolán do Československa.
Do Francie se Beran dostal znovu v roce 1939, když se rozhodl bojovat proti nacistickému Německu na západní frontě. Při svém odchodu vyslovil přání být v případě úmrtí pohřbený ve vlasti, což mu rodina po velkém úsilí dokázala splnit. Bylo to navíc v době, kdy už Československo ovládala komunistická totalita.
Od prosince 1939 byl Beran velitelem stíhacího roje. "K sobě si vybral dva budoucí význačné piloty. Jeden byl přímo letecké eso - Josef Stehlík, eso tří front, který bojoval ve Francii, Anglii i na východní frontě. Druhým byl Josef Keprt, také velmi známý stíhací pilot," řekl Janeček.
Když německá armáda zahájila 10. května 1940 svoje tažení na západ, byl do bojů nasazený i Beran a jeho kolegové. Z polního letiště Maubeuge-Elesmes nedaleko belgických hranic vzlétlo Beranovo letadlo naposledy 12. května. U belgického města Wetteren je čekal boj s německými letouny Messerschmitt Bf 110. "Stehlík později ve svých vzpomínkách označil tento boj jako nejtěžší ve svém životě," zdůraznil Janeček. Beran na mohutně vyzbrojené německé letouny opakovaně útočil. Protivníci ho ale střelou zasáhli. Zemřel ještě v kabině letadla, které se pak zřítilo nedaleko města Wetteren, kde byl o dva dny později pochovaný. "Pohřeb proběhl za velké účasti místních obyvatel a vojáků francouzské armády, kteří mu přišli vzdát poctu jako hrdinovi, který bránil jejich domovy před německými vetřelci," řekl Janeček. Péči o jeho hrob se mnoho dalších let věnovala Célestin Nollet-Gauchetová. Posmrtně ho přijala jako svého syna. I díky její pomoci se o deset let později podařilo Beranovy ostatky dostat do Československa. Pochovaný byl do rodinného hrobu v Rožné 15. října 1950 již v atmosféře strachu hlásit se k bojovníkovi ze západní fronty a bez velké účasti smutečních hostů, zato v obklíčení uniformované policie a příslušníků státní bezpečnosti. "Jediní frajeři, kteří se nebáli, byli legionáři z první války, takže vzkázali rodině, že Jindřichovi tu vojenskou poctu prokáží a jeho rakev na hřbitov odnesou," dodal Janeček.
