Květina vyrobená ze špejle a plata od vajíček, model pobřežního majáku s domečkem a loďkou třeba ze „špulky“ od toaletního papíru a lékařských špachtlí, dřívek od nanuků plus pár kamínků. To celé nalepené na plastovém víku od dózy na jídlo.
Vedle toho rozměrné fantazijní malby lidských tváří nebo vegetace i čiré malířské abstrakce.
A mezi tím citáty:
„Čekej.“
„Ty víš.“
„Bav se normálně.“
„Teď mluv.“
Kdo chápe jejich smysl? Jenom ten, kdo byl ve vězení nebo tam pracoval.
Třebíčské komunitní centrum Moravia hostí až do konce srpna výstavu výtvarných prací mužů ve výkonu trestu ve věznici Rapotice. Jedná se o vyústění nového projektu T-Restart, který ve vězení běží. Jeho cílem je takříkajíc vězně „přehodit na jinou výhybku“, anebo jim aspoň pomoci se na chvíli odpoutat od vězeňské reality.
Až opustí brány věznice, může je výtvarničení v dalším životě třeba navést jiným směrem, aby se do vězení znovu nemuseli vracet. „Máme dohodu, že spolu nemluvíme o tom, co se jim děje ve výkonu trestu, ale o tom, co by chtěli dělat, až půjdou domů, kde budou dál bydlet, pracovat, jaké mají sociální zázemí. Učí je už i ta příprava, že mají nějakou vizi, něco plánujeme,“ přiblížila Andrea Veselá, sociální pracovnice z rapotické věznice, která zde s vězni v rámci programu T-Restart pracuje.
Sednout k malování a vypnout
Nejaktivnějším v rapotickém vězeňském výtvarničení je Jakub Ševců, jednačtyřicetiletý muž z Vizovic, odsouzený na šest let za výrobu pervitinu.
„Byla to tehdy blbost, potřeboval jsem peníze. Jednorázová akce, ale bohužel jsem byl v recidivě,“ říká Ševců, který by si chtěl požádat po uplynutí půlky trestu o podmínečné propuštění. Ten už před trestem na svobodě dělal například výmalby interiérů mateřských škol či třeba restaurací, zabýval se airbrushem. Chtěl by v tom pokračovat.
„Maloval jsem odmalička a tady je to cesta, jak jít psychicky ven, na svobodu, nikdo vám to nevezme. I když vás něco trápí, třeba jste dostal špatný dopis zvenku, můžete si sednout k malování a vypnout, je to relax,“ vysvětluje Ševců.
Maluje podle fantazie nebo třeba na přání spoluvězňů. „Nejradši jsem ale dělal obrázky pro děti, jejich radost je nepředstíraná. Vlastně neumím ani malovat podle předlohy, ale z fantazie namaluju leccos,“ směje se potetovaný muž se stopami po piercingu na tvářích.
Přemysl se má kam vrátit
Druhým „lídrem“ mezi vězni výtvarníky je dvaačtyřicetiletý Přemysl Skoták z Brna. Ten dostal 8,5 roku za distribuci třinácti a půl kilogramu marihuany. Také jemu se blíží polovina trestu a možnost podání žádosti o předčasné propuštění. Na svobodě jej čeká žena a osmiletá dcerka. „Na rozdíl od většiny ostatních já se mám z výkonu trestu kam vrátit. Na svobodě už ale asi malovat nebudu, i když s dcerkou bychom to pak někdy mohli zkusit,“ míní Skoták.
Oblíbeným motivem vězeňského výtvarničení je svrchu zmíněný maják. „Jako motto se mezi vězni ten motiv hodně používá. Je to jakási touha, symbol, ke kterému hodně odsouzených směřuje: svoboda, klid, samota, domov. Protože ve vězeňském prostředí nemůžete být nikdy chvíli o samotě a v klidu. Na oddíle sedmdesát lidí, na pokoji je nás šest,“ popsal Skoták.
Výtvarné práci se vězni mohou věnovat ve svém volném čase - tedy během víkendu ve vězeňské arteterapeutické dílně. Protože ve věznici samozřejmě nemají dostupné jiné než zcela základní výtvarné materiály, pracují tedy s tím, co seženou: kousek dřeva, odřezky kartonu, úlomky klacíků, špejle, kelímek od kávy, kamínky z vězeňského nádvoří, z dostupných materiálů si vyrábí třeba i rámovaná plátna na obrazy.
„Při tvoření se odpoutají od prostředí oddílů, kde běžně jsou, a jdeme do hezkého prostředí arteterapeutické dílny. Tam pracují v menší skupince a cítí se tam jako normální lidi. Nežijí tím, že jsou ve výkonu trestu, ale mohou tvořit, co chtějí,“ přiblížila Veselá.